(14.) USA, Obří stromy v Nár. parku, Paul Getty v Los Angeles

Na programu je projížďka Sierrou Nevada, návštěva Národního parku se stromy jako dvacetiposchoďové domy, procházka Hollywoodem, návštěva u přátel v zelené oaze Palos Verde, prohlídka Automotiv muzea Petersen a celý den ve sbírce umění Paul Gettyho v LA.

Paul Getty Center, LA Jorgos Milonas, alias Jirka

Před námi i za námi bylo několik set kilometrů. Nejdřív jsme se ploužili po dálnici, necelou stovkou, než se vnutilo rozhodnutí poznat i trochu zázemí a zjistit, jak opravdu vypadá přechod mezi úrodnou planinou a pouští zvučného jména, kterou tak dobře známe z kovbojek.

Míjeli jsme pomerančovníky, háje pomerančovníků, plantáže pomerančovníků, prostě pomeranče všude a pak zase pomerančovníky. Ptám se, proč se vůbec vyrábějí slazené náhražky pomerančových džúsů, když je na světě tolik pomerančů ! Zastavili jsme, utrhli si dva zralé pomeranče a teprve teď poznali, co je to jíst opravdový pomeranč, kalifornský pomeranč .

...za pomerančovníky se rozléhají téměř nekonečné vinice, za nimi jen písek a kamení, Sierra Nevada

Cesta moc neubíhala, kde nebyly pomeranče tam byly mandle, vinice nebo ořechy… nedostali jsme se tak daleko jako plánováno, zastavili se na noc  v městečku  Fresno a poznávali jak vypadá americký out back. Fresno má univerzitu s vynikajícím renomé v oblasti zemědělství. Půl milionu obyvatel  bydlí částečně v domcích jako v Laponsku nebo na Aljašce a všechno vypadlohodně provizorně. Stavební kvalita montovaných domků. Teď se už nedivíme velkým zpustošením po tornádu. Nákupy se odehrávaly na velkých trzích jako v dobách divokého západu. Nedaleko od centra začíná Sierra Nevada. Projeli jsme též Modestem, kde do nedávna (1931) platil zákon sebejustice a zbytky zlatokopeckých vesniček v okolí jsou dnes turistickou atrakcí.

připadáme si trochu opuštěni jako v Guliverově říši

Blízký národní park s obřími stromy zůstane nezapomenutelným zážitkem. Sekvoje rostou ve velké nadmořské výšce, přístupová cesta je odpovídající odlehlosti jejich výskytu. Téměř bezzubý ranger vybral vstupné a s úsměvem od ucha k uchu nás nasměroval do hor.  Projížděli jsme nádhernou a netknutou florou. Předhůří ustupovalo horám, jezera  a výhled do úrodné nížiny byl úžasný. Všude absolutní zákaz předjíždění, byli jsme upozorněni na monitoring. Najednou přišel zátaras, sanace silnice po sesuvu, práce na jejím rozšíření a tím nucená dvouhodinová pauza. Využili jsme ji na výběr fotek, doplnění deníčku a procházce. Pak přijel ohromný džíp, v něm ještě ohromnější blondýna s kovbojským kloboukem a nekompromisně nám sdělila: „follow me“. Tak jsme jeli za ní, krokem, nekonečné kilometry

… až nás náhle odmávla a byli jsme sami mezi obřími stromy. Schovávali jsme se do trhlin v kmeni, fotografovali ze všech stran o sto šest, samozřejmě i u stromu s největším masou dřeva na světě, pojmenovaný po americkém generálovi  „Sherman Tree“, též nazývaný Karl Marx Tree!, objevený až v polovině 19.století.

Vše co jsme  o sekvojí znali ustoupilo před realitou do pozadí.  Les byl smíšený a dospělé smrky vypadaly vedle sekvojí jako přeslice. Průměr mamutího stromu, nebo učeně: sequoiadendron giganteum, jev metrech ohromný, ale jak opravdu ohromný, se ukázalo až v přímém srovnání třeba s naším autem, které se vedle něho “vešlo “ hned  třikrát.  Není divu, když si připomeneme následující čísla: výška stromů je kolem 80 metrů (jako ca. 25 poschodí), průměr kmene dosahuje až 12 metrů, nejtlutší větev má 3 metry. Dospělý strom váží více než 1000 tun a je tak nejtěžší součástí živé přírody.  Sekvoje se dožívají vyjímečně až 4000 let, ale 3000 patří k normálu.  Největší Sekvoje, zvaná Hyperion, je 115 m vysoká.  Skály v tomto parku měly zvláštní povrh, skoro leštěný a je dodnes neuplně vyřešenou  záhadou jak vznikl.  Zůstali bychom rádi déle, ale vše jednou končí…Dlouhý sestup do civilizace vedl kolem nouzových farem v polorozpadlém stavu.

LA, zase pod pokličkou smogu, jako ostatně většina amerických měst, vyjímky potvrzují pravidlo

Kontrast s příjezdem do Los Angeles nemohl být větší. Rozlehlá aglomerace se zdá, že nikde nekončí. Kdo hledá centrum, tak se může rozhodnout pro jedno z několika urbánních seskupeních, podobným našim centrům, která jsou v noci většinou opuštěná. Kolem LA je bezpočet aglomerací v příjemném, zeleném prostředí. Díky českým přátelům, u kterých jsme jedli nejlepší steaky v severní Americe, jsme takový zelený ráj mohli navštívit.  V Palos Verde jsou středně velké až  veliké vily, s profesionálně ošetřenými parko-zahradami a ty se střídají s opuštěnými, nezaplacenými, nebo nedostavěnými, neméně velkými domy…Ohromné vzdálenosti jsou ale nejen pro Evropany  jednou z negativních charakteristik. Jedna ulice může mít několik tisíc popisných čísel.  Proto se dopisy s nepřesnou  poštovní adresou prostě nedoručují. Schůzky mezi  přáteli se kvůli vzdálenostem často omezují jen na jednou ročně, čímž trpí životní kvalita.  LA město má ca. 4 miliony obyvatel, přechází ale na všechny strany ve „velké LA“ s 13 miliony a celý Greater LA má  dnes přes 18 milionů, a společné mají občas pěkný smog.

Zlatý hřeb našeho programu v Los Angeles

Zlatým hřebem programu v Los Angeles byla návštěva  komplexu krásných moderních budov, postavených  na soukromém kopečku, který vévodí LA.  

Tajuplný, téměř bájný miliardář Paul Getty si tam postavil „pomník“ a svatyni pro svou nepopsatelnou sbírku umění a uměleckých předmětů. Elekrička bez průvodčího vyveze návštěvníky k tomuto palatinu. Nerušenou prohlídku nám ztěžovaly třídy nevychovaných, vesměs tmavých žáčků a ještě horší bylo, že výstavě vládl anachronický chaos. Čínské vázy kolem komod francouzských Ludvíků a nad nimi impresionistické obrazy.

Krásné sochy se vyjímaly na otevřených prostranstvích areálu s výhledem na LA, kdyby nebyl ten smog…Komplex doplˇnuje kongresové centrum a ohromný archív, přístupný novinářům a vědcům. Přesto jsme v Paul Getty Centru strávili celý den, protože vidět alespoň část z jeho 50000 ! pokladů stálo z to.   Když si rozpočítáme, že sbíral (nechal sbírat) 25 let, tak zkoupil denně více než pět cenných unikátů. Z toho jde jednomu mráz po zádech.Procházka po Hollywood boulevardu ukázala, jak pomíjivá je americká sláva. Popraskaný chodník do něhož je zalito na 2000 hvězd (částěčně už poškozených) připomínal špičkové umělce, včetně Miloše Formana  -  některá jména jsou bohužel nečitelná. Oprýskané fasády kdysi tak slavných domů, barů  a restaurací jen potvrzují  dojem všeobecné krize v USA.Naštěstí, s určitým nadsazením, je v Hollywoodu nádherná sbírka vzácných automobilů . 150 vystavených oldtimerů (z celkem 300) je přístupné ze všech stran, většinou bez ohraničení. Auta, která patřila slavným hercům a byla vyrobena jen jednou na zakázku jako např. Cadillac/Ghia - dar Aga Khana Ritě Hayword se tam vyskytují v tuctech.

Ve zvláštní výstavce aerodynamických aut, z nichž jsem některá viděl poprvé, nechyběla ani Tatra osmička a mezi motorkami jsem našel závodní unikát: čtyřtaktní Jawu!  Dobové scénky, rekvizity a bohatě vybavený butik, to všechno je vkusně instalováno na 300000 m2!  Škoda, že se čas nedá rozmnožovat ani koupit.             Příští pondělí:  Jižní Amerika, ahojirka