(22.) Colonia v Uruguaji - styčný bod mezi Brazilií a Argentínou
veteráni dokreslovaly pitoreskní obraz historického jádra ColonieJorgos Milonas alias Jirka
My jsme se do Uruguaje a zvláště do Colonia vypravili z Buenos Aires, protože nám bylo doporučeno jako jedno z mála zachovalých historických měst v této oblasti. Výjimečně pochmurné počasí se doslova nabízelo strávit alespoň část dne cestou po moři, pěkně v teple…Pohled na moře nebyl ale moc vábný, protože delta Rio de la Plata je stokou pro všechno možné. Místní obyvatelstvo, ať z argentinské nebo uruguajské strany musí za koupáním vyrazit nejméně 100 kilometrů daleko.
Cesta začala ale úplně jinak něž pohodově. Nejen že nám celníci přepečlivě prověřili cestovní dokumenty a vše si v nich pěkně pomalinku přečetli, ale rozebrali nám i zavazadlo, byť jen příruční. Úřady vedou na obou stranách, mezi Argentínou a Uruguají, nepsanou ale vyhlášenou válku. Z hospodářských důvodů si oba státy hájí vlastní produkty a vše co je trochu hodnotné, dokonce i potraviny, se musí proclít.
Sotva jsme si na lodi vybrali sál s příjemnou teplotou (jinak bylo všude zima díky přehnanému aircondition) a usedli do pohodlných pulmanových křesel, tak se loď roztřásla nad vše hlasitým hlášením: „Mistr Chiri okamžitě ke kapitánovi, opakuji Chiri ke kapitánovi!“ Samozřejmě, že to s náma trhlo, když jsme realizovali, že se jedná o Jiří po španělsku. Ačkoliv jsem na záměnu příjmeního s křestním jménem byl zvyklý, byl to divný pocit. Nastoupil jsem tedy cestu lodí ke kapitánovi, kam jsem se dostal až po několikátém vyptávání a během mé poutě stále neúnavně hlásili, že se mám dostavit…Kapitán byla urostlá důstojnice, přivítala mě mile a prověřila, zda jsem Chiri. Uvedl jsem své jméno na pravou míru, ale pořád jsem netušil o co jde. Bylo to ale jednoduché: při tom celním bordelu a šacování jsme v rozčílení nechali oba pasy ležet u celníků…
Vysokorychlostní loď typu CAT už pomalu přistávala, když jsem s oběma pasy dorazil zase až na místo odkud jsem se ke kapitánce vypravil...
V přístavu už na každou loď čekají desítky autobusů, které pak vezou Argentínce na velké nákupy do Montevidea. Pozemní cesta je totiž podstatně levnější než přímá loď z Buenos Aires do Montevidea, hlavního města Uruguaje.
Z přístavu Colonia je to do městečka asi půl hodiny pěšky. Dnes čítá něco víc než 26000 obyvatel a je zde o 1000 žen více než mužů, jak zdůrazňoval náš tištěný průvodce. 1968 bylo ex offo rozhodnuto renovovat historické jádro a již 1995 se centrum Colonia stalo kulturním dědictvím UNESCO. Hlavní ulice je roubena převážně restauracemi, které lákají na typickou parillu, vyslovovanou v dialektu pariša, kterou jsme už poznali a rádi objednávali v Argentině. Ohromné porce jsou standartem, rozdíly v ceně jsou dány jen kvalitou masa a podílem mezi čerstvým grilovaným masem a uzeninami různých chutí. Samozřejmě jsme neodolali a do jedné z restaurací zavítali. Jídlo nezklamalo, navíc jsme vyřídili zanedbanou poštu - WiFi zdarma je zde všude samozřejmostí – vždyť velká část lidí v centru byli turisté, převážně z Argentíny.
Procházka městem vedla nejprve k největšímu místnímu kostelu Santissima Sacramento, na kterém je zvlášť cenný jeho původní portál a stařičké varhany . V okolí kostela jsou jako by náhodně zaparkována strará auta. Tyto veteráni malebně dokreslují ráz středu Colonie a jsou vítaným motivem pro originální fotografie. Jako zapřísáhlý veteránista bych je raději viděl renovované a zprovozněné, zatímco takhle tam rezavěly a jednou se stanou šrotem.
Úplnou náhodou byly na náměstí během kanalizační sanace objeveny stopy původního osídlení ze 17.století, pravděpodobně ale i z doby před objevením Ameriky. Po cestě jsme narazili na „růžový dům“ Casa de Nacarello, čili casa rosata – v perfektním stavu z roku 1750, kdy v Colonii vládli Portugalci. Další historické domy jsme minuli na Calle de los Suspiros.
Zbytky hradeb a pevnosti spolu s arénou pro býčí zápasy byly dalším cílem naší procházky. Aréna, která je postavena v maurském stylu přesto nese některé typické rysy pařížské secese, byla tehdy postavena narychlo a značně nekvalitně. Je to poznat na poddimenzovaných nosnících, schodištích a stěnách. Podle mého neodborného dojmu je odsouzena k definitivní zkáze, což je vlastně škoda. Její historie je neméně prazvláštní. Stavbu si na přelomu 20. stoleté financovali sami občané z nejvyšších vrstev Colonie, ale nepočítali s brzským zákazem býčích zápasů. První zápasy konaly v lednu 1910 s ohromnou pompou a za účasti nejlepších toreadorů světa. V aréně se konalo celkem nějakých 10 zápasů. Přesto byl zánik programován politickou iniciativou. Již za krátko byly v Uruguaji býčí zápasy zakázány. Od té doby je stavba mimo provoz, je velmi ledabyle „konzervována“, takže se pomalu ale jistě rozpadá. Oplocení je na několika místech defektní, takže „umožňuje“ přístup i obligátní fotografování. Námětů bylo hodně…
Nechybělo moc a loď zpět do Buenos Aires nám málem ujela a my bychom nestihli večerní odlet do Evropy. Pozdní příchod k lodi měl i jeden pozitivní efekt. Celní ani pasová kontrola se nekonala, protože to úředníci předčasně zabalili.
Naše cesta kolem světa štastně skončila, zbývalo přežít dlouhý let nevlídnou linkou KLM a nad údaji o cestě zavzpomínat, jak to bylo nádherné… za perfektní organizaci děkujeme organizátorovi www.alcatravel.cz...Letadlem jsme urazili 88,5 h…68 500 km, soukromým autem 12 h…800 km (USA), autem s řidičem a průvodcem 70 h, minibusem s průvodcemi 55 h. lodí 2 h speed boat (Uruguay), shinkanzen po Japonsku 20 h…ca. 2800 km
Poděkování:
můj dík patří vytrvalému lektorovi všech 22. članků Stanislavovi Malíkovi
Jiří W. Pollak
Malíř Dalibor Říhánek vystaví ….v Chotěšovském klášteře
Obrazy, grafiku, kresby a gobelíny, s lehce spirituálním podtextem a nepřehlédnutelnou špetkou erotiky. Některé práce se dovolávají setkání s biblickými motivy, antickou tématikou, symboly z dávného Egypta, surealismem a kubismem
Jiří W. Pollak
Praha Oskara Kokoschky v Curychu
Kunsthaus ukazuje díky 250 vzácným exponátům kompletní, chronologickou retrospektivu světoznámého malíře s českými kořeny, expresionisty Oskara Kokoschky.
Jiří W. Pollak
Modrý a růžový Picasso naposledy ?
15.2. doplněno: Bazilejská Fondation Beyeler, otevřela 2.února, po několikaleté přípravě, brány výstavou Pabla Picassa. K vidění a obdivu budou ta nejvzácnější díla z umělcova „modrého a růžového “ období.*
Jiří W. Pollak
Bývalý uprchlík daroval Kunsthausu umění za miliardu
Světoznámá sbírka Wernera Merzbachera se přestěhuje jako dar do Curyšského muzea. Mecenáš označil dar jako "dík zachráněného dítěte" za jeho přijetí do Švýcarska před 80 lety*.
Jiří W. Pollak
Czech Press Photo šláplo hodně vedle
Vítězem soutěže pořádané Czech Press Photo, se stala instrumentalizovaná fotka, zneužitá k politické propagandě. Ať nevědomky, nebo cíleně, je vlastně jedno. Je to ostuda. Opožděná kritika soutěže je lepší než mlčet.
Jiří W. Pollak
Kousek jižní Francie – Arles, Avignon, Nîmes etc. pro začátečníky
V trojúhelníku mezi Montpellier, Orange a Marseille leží krásná a na historické památky bohatá krajina. Již jeden týden stačí, obsáhnout ty nejzajímavější.
Jiří W. Pollak
Irská republika pro zvídavé individualisty
O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.
Jiří W. Pollak
Medellín - centrum drog a hnízdo vrahů ?
Kolumbie, Medellín - cesta za poznáním a kulturou. Medellín bylo ještě před deseti lety město s největším počtem vražd denně na světě. Dnes je klid a Medellín se rozrůstá obrovským tempem - tvrdí Dr. Petr Beránek.
Jiří W. Pollak
Škodovky a jiné křižníky na Kubánských silnicích
Dovozní embargo donutilo Kubánce pečovat o vozový park, tak jak byl a proto se tam americké bouráky z 50. a 60. let zachovaly dodneška. Jejich stav je ale značně vzdálený od výbavy původních modelů, vyjímky spočítáte na prstech.
Jiří W. Pollak
Expresionista Ernst Ludwig Kirchner - 160 obrazů v Kunsthausu
Ernst Ludwig Kirchner byl spoluzakladatel „Brücke“ a patří mezi světoznámé avantgardisty. V Německu byl za nacizmu zařazen na listinu dekadentních umělců. Jeho díla byla stáhnuta, rozkradena a dokonce pálena.
Jiří W. Pollak
Hvězda mezi fotografy, Annie Leibovitzová – vystavuje i v bývalých továrnách
Úspěchy, vyznamenání, skandály a extravangance Leibovitzové by naplnily celou knihu. Velkoformátové fotografie Leibovitzové vlastní všech 15 nejvýznamnějších muzeí na světě, od New Yorku, přes Amsterodam až po Petrohrad a Tokyo.
Jiří W. Pollak
Claude Monet Pictus - fotoreportáž z výstavy
Sofistikovaný výběr obrazů velkého malíře dělá z výstavy ve Fondation Beyeler jedinečný zážitek. Komu se už podařilo zapůjčit např. šest obrazů Charing Cross bridge, 1902 - 4, z šesti různých sbírek ?...nebo troje "Kry na Seine"?
Jiří W. Pollak
Geniální Claude Monet – v Bazileji
Fondation Beyeler shromáždila 62 děl - mezi nimi je patnáct obrazů, které jsou vystavovány jen velmi zřídka. Několik pláten ze soukromých sbírek nebylo na veřejnosti ukázano ještě nikdy - v Bazileji mají tudíž premiéru.
Jiří W. Pollak
Tři miliardy za metrovou sošku – to je Alberto Giacometti
S velkým předstihem oznámená a netrpělivě očekávaná výstava prací Alberta Giacomettiho v curyšském Kunsthausu byla právě otevřena a obsahuje 256 exponátů ! aneb cestování za kulturou...
Jiří W. Pollak
*Fundació Joan Miró, Barcelona*
Muzeum „Fundació Joan Miró“, s jednou z největších sbírek mistrovy tvorby, se nachází na kopečku Montjuic a je architektonickým skvostem. Z terasy muzea se návštěvníkům otvírá překrásný pohled na téměř celou Barcelonu.
Jiří W. Pollak
Kandinsky a Marc - „Modří jezdci“
1911 se v Mnichově na stejnojmenné výstavě představili avantgardisté, kteří zahájili novou uměleckou epochu. ‚Modrý jezdec‘ byl i almanach, vydaný oběma přáteli v roce 1912...cítím i snahu mezinárodně zviditelnit německou tvorbu.
Jiří W. Pollak
Barcelona - podzimní víkendový cíl
Barcelona se za posledních 30 let zásadně změnila - zvláště kvůli olympiádě 1992 byly celé čtvrtě města upraveny a turistické atrakce byly uvedeny na aktuální úrověň. Městská doprava doznala největší rozmach právě díky olympiádě.
Jiří W. Pollak
Francis Picabia – kariéra jako umělecká opereta o dvanácti dějích, aneb „Jak se vám líbí?“
Není snad výtvarného směru, ve kterém by Picabia alespoň trochu neexperimentoval. Všechny ostatní zvládl i ekonomicky, včetně Pin-up - hodně vyjadřuje nadsázka: "jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen"..chytrému napověz
Jiří W. Pollak
Alexander Calder - vynálezce mobile, plechové sny velkého kluka, aneb o křehké rovnováze
Calder je světový umělec, s Evropou pevně spojený Američan, který se celý život zabýval nezaměnitelným zviditelněním cirkusu a rovnováhy
Jiří W. Pollak
Od Chagalla po Maleviče - ruská avantgarda 1905 -1932, jak ji možná neznáte...
Umělecké směry, impresionismus, kubismus až po modernu, se na západě vyvíjely téměř půl století. V Rusku se tento přerod odehrál podstatně živelněji, za pouhé dvě dekády, přičemž tam navíc přibylo ještě několik specifických proudů
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 925x