Skupinka nadšenců-veteránistů se sjela do Sušice - brány Šumavy. Příjezd z daleka si pojmenovali "Hvězdicová jízda do Sušice" a týdenní výlet po Šumavě dostal pracovní název "Rallye Sušice"...
Pro většinu nadšených automobilistů snad není nic krásnějšího, než se za slunečného počasí projíždět malebnou krajinou v kabrioletu.
Tuto radost si udělalo v naší oblasti pět nadšenců, majitelů dnes už kultovního vozu Škoda Felicia. Účastníci „Rallye Sušice“ jak byla tato akce mírně nadneseně pojmenovaná, se sjeli z daleka. Nejdelší příjezd po vlastní ose byl z Karlsruhe, druhý z Curychu, další z bavorského Lindau a z Hradce Králové. Nejblíže to měl organizátor rallye, dále už jen „major“, bydlící v Sušici...
Shromáždění a start skupinky veteránistů pod vedením majora akce Gustava Havlova (IT specialisty) byl přímo na Sušickém náměstí. Samozřejmě že to vzbudilo náležitý zájem obyvatelstva a tak se fotografováním ze všech stran start trochu protáhl. Na programu týdenní hvězdicové cesty byly zajímavosti jak historické tak i přírodní. Začalo se návštěvou velmi pěkně vybudovaného muzea v Sušici. Poučili jsme se o tom jak to bylo s výrobou zápalek a obdivovali i unikátní mechanický betlém. (Další vlastivědná muzea byla naprogramu v Kvildě a v Kašperských horách.)
Ze sušického náměstí jsme se vydali „spanilou“ jízdou nad město ke kapli sv. Anděla Strážce (“Andělíčka“..) Odtud je krásný pohled téměř na celé město. Cesta pak vedla do nedalekých Albrechtic s odparkováním aut, pokračovala osvěžením v zahradní restauraci před pěší tůrou na výšinu o 902m/n.m. k impozantní dřevěné rozhledně Sedlo měřící 27,75m. Odtud se skýtá nádherný výhled na velkou část Šumavy. Po sestupu na nás již čekala božsky chutnající ovocná zmrzlina a šarmantní paní zmrzlinářka si ráda sedla do veterána dle svého výběru...
Ani kultura nepřišla zkrátka, večer jsme navštívili koncert Jana Kryla v Hartmanické synagoze. Zůstane nám v paměti, stejně jako výstava uvnitř o otřesných událostech z války a po válce v pohraničí.
Posun skupiny se odvíjel podle ubytovaní: ze samotné Sušice a pak ze Zámku Hrádek. Další výchozí bod byl v centrální části Šumavy, nádherné Modravě, na Klostermannově Chatě. Cestou z brány Šumavy jsme se zastavili na hradě Klenová, kde jsme navštívili aktuální výstavu děl česko-německé sochařky Mary Durasové. V Klatovech nás ohromily unikátní katakomby a v nich na 190 mumií. Na hradě Kašperk, Rábí a Velhartice jsme obdivovali nejen mohutnost hradních ruin, ale i neuvěřitelně angažovaný výklad a nadšení místních mladých průvodkyň.
Na programu nemohla chybět sklářská manufaktura. Navštívili jsme Rajsko v Aníně, které zažívá opravdovou obrodu. Během výkladu nám zručná sklářka ukázala jak kdysi skláři-páterníci vyráběli klasické skleněné perly do růženců. Ve vedlejším ateliéru jsme přihlíželi broušení křištálového skla, pohárků a misek, pro zakázku do Saudské Arábie.
Následovala cesta na Čenkovu pilu. Tam jsme díky poutavému výkladu získali úplně nový pohled na dřevařský a energetický průmysl na Šumavě.
Navštívili jsme též unikátní starou elektrárnu a soutok řeky Křemelné s Vydrou kde vzniká Otava. Pak jsme absolvovali náročnou „jízdu do vrchu“ na Svojše a ještě výš na Zhůří 1187m. Naše Feldinky to zvládly na jedničku! Občerstvení se nám dostalo v romantické, jakoby zapomenuté hospůdce „Ztracená“ u Kašparů. Za zastávku stála i pěstitelská stanice koní paní Barbary Smrkovské v Dražovicích, kde jsme byli úplnou náhodou dokonce svědky jedné kopulace.
Následovaly přírodní rezervace, Jezerní a Chalupská slatˇ, rašeliniště a další nádherné šumavské scenérie. Otřesný dojem a vzpomínky v nás vyvolal výlet ke zbytku železné opony u přechodu do Německa na Bučině . Je tam ostnaté svědectví o nelidské, brutální moci komunistického režimu vůči vlastnímu obyvatelstvu. Dráty na hranici byly pod vysokém napětí až do r. 1972 ! Zničené vesnice, rozstřílené a pobořené kostely a spálené historicky cenné oltáře, např. na Dobré vodě doplnily smutnou kapitolu poznávání naší historie.
V opraveném kostele Sv. Vintíře (Güntera) je nyní umístněn unikátní skleněný oltář (retabulum) a další díla umělkyně Vladimíry Tesařové. Tento skleněný oltář měří 5 x 3,5 metrů, váží 7 tun a je jediný svého druhu na světě.
Samozřejmě nechyběla ani návštěva motocyklového muzea v Kašperských horách. Ve sbírce je několik opravdových unikátů, např. jediný zachovalý motocykl na světě zašlé značky Wagner,
nebo další rarita Čechie Böhmerland, což je jediný třímístný motocykl na světě.
Dámy daly přednost návštěvě místního Šumavského muzea a trpělivě čekaly na své manžely v přilehlé cukrárně – samozřejmě obletovány.... bezpočetnými vosami.
Škoda Felicia byla zpočátku vyráběna hlavně na export, ale určité množství se prodalo i na domácím trhu. Tehdy stála jako dva dobré roční platy. Dobře renovovaná Felicia dnes přijde až na půl milionu, dodává Pavel Kalina, účastník rallye a sběratel poválečných škodovek. Mezi Feliciami vynikal výjimečný kabriolet Spartak kabriolet Karosa Polytex. Tento vůz se nikdy do sériové výroby nedostal a byl vyroben pouze jako prototyp v jednom exempláři. Jedním z jeho unikátních řešení je hydropneumatické odpérování zadní osy. Takové řešení se tehdy používalo pouze u nejdražších aut západní výroby.
Třešničkou na dortu bylo čerstvě renovované dobové šlapací autíčko, jehož forma se nápadně podobala jeho velké předloze.
Nutno dodat, že úspěch akce podtrhla přízeň sv. Petra, který se postaral o příznivé počasí. Celá cesta obnášela 1700 km a ani jedna škodovka neutrpěla nejaký defekt. Někdy bylo toho sluníčka až moc, takže jeden bod programu vypadl úplně: sbírání hub – tuto poznámku uvádím, jen abychom si mohli alespoň na něco postěžovat...:-)
