Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Francis Picabia – kariéra jako umělecká opereta o dvanácti dějích, aneb „Jak se vám líbí?“

13. 06. 2016 0:09:45
Není snad výtvarného směru, ve kterém by Picabia alespoň trochu neexperimentoval. Všechny ostatní zvládl i ekonomicky, včetně Pin-up - hodně vyjadřuje nadsázka: "jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen"..chytrému napověz

Picabia pocházel z bohatých rodičů, kteří mu umožnili pohodlný život a umělecký vývoj. Svůj styl, lépe řečeno, styl malby, měnil Picabia v téměř pětiletém rytmu. Mezi jeho prvotinami (1905) najdeme vyzrálý pointilismus, ale již záhy na sebe znova upozornil a výborně se prodával jako tradiční impresionista. V roce 1913 nastal v jeho tvorbě první důležitý zlom.








Z vlastního, náhlého rozhodnutí označil své obrazy za příliž dekorativní. Pod vlivem kubistů, možná i na ideový podnět, nebo dokonce na zakázku amerického galeristy Stieglitze, se kolem roku 1913 horečnatě věnoval orfickému kubismu. Obrazy se rázem podobaly tvorbě Braqua a Picassa, jsou jen podstatně větší. Tři z těchto velkoformátových pláten "přihodila" na výstavu v Kunsthausu newyorská MoMa. Obrazy této velikosti byly v Evropě naposledy k vidění po válce. Až moderní, velkoprostorová letadla umožnila bezpečný převoz těchto pokladů z New Yorku.

Ani hnutí Dada (1916) u něho neprošlo bez povšimnutí. Podporoval jej i finančně jako mecenáš, nejvíce se staral o Tristan Tzaru. Picabia byl zakladatelem pařížské a barcelonské větve Dada, vydavatel časopisu „391“, proslavil se mechanomorfními kompozicemi. Odložil plátno a olej, používal papír, tisk, lepidlo, tuš ... . Z této doby pochází i světoznámý dadaistický film Entr’acte (přestávka) od Reného Claira (s geniální hudbou Satiého), pro který Picabia napsal scénář (film se v Kunsthausu promítá). Nejpozději v roce 1921 se Picabia s hnutím Dada rozešel.

Během příštích deseti let byl Picabia ovlivněn naturalismem a figurativním stylem, podobně jako Picasso, který si Picabia upravil vlastními nápady. Používal atraktivní formy a témata, jako koláže, transparenci a zrůdy, nebo používal průmyslový a lodní lak Ripolin - byla to právě moda ..., takže zase plaval doslova v proudu umění, které bylo „in“.

Za války zobrazoval či imitoval německé ideály tělesné zdatnosti a prostosti, rozumějme pod tím nudismus až erotiku, v umění pak jako Pin-up. Tento úlet mu mělo/má spousta kolegů a kritiků za zlé. Navíc se Picabia nikdy nezapojil do odboje, jako desítky francouzských umělců. Naopak, opustil Paříž, kde vládl režim z Vichy, a odejel na Côte d’Azur, kde vedl pohodlný a okázalý život. O jeho galapárty se psalo v bulvárním tisku. Finančně byl Picabia nadobro zajištěn a tuto svobodu vychutnával.

Oproti tomu někteří kritici připisují této jeho tvůrčí periodě, v rámci nikdy nevyslovené společenské a umělecké rehabilitace, ironizující postoj k říšskému „kumštu“, jako tichý protest a dokonce se mu dnes ráda připisuje pionýrská zásluha jako jednomu z prvních Pop Art-istů!

Další kontrast vytvořil po válce, když se navrátil k abstrakci. Hutné barvy a tématická redukce na absolutní minimum, jako body a koule, jsou dnes považovány za jeho uměleckou agonii. Picabiova tělesná a duševní schránka nebyla nikdy zvláště solidní. Na nervy se léčil vlastně po celý život. V roce 1951 utrpěl mrtvičku a zemřel dva roky na to.

Navzdory všem opodstatněným výtkám jako účelový oportunismus, neangažovanost, nekonsekventnost, komercialita, se Picabiovi musí přiznat velký tvůrčí elán a produktivita. Picabia byl též scénografem, konstýmářem, scenáristou a baletním choreografem. Jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen.

Kurátorce Kunsthausu, paní Cathérine Hug, se výběrem exponátů podařilo zviditelnit dvanáct období Picabiova lavírování mezi vysoce kvalitním uměním a kýčem. Nashromáždila přes dvě stě reprezentativních exponátů, které zprostředkují vyjímečný požitek a z výstavy dělají událost tohoto desetiletí.

K výstavě vyšla cenově dostupná, objemná publikace, ilustrovaná kvalitními fotografiemi (300) .

Audioguide je v Kunsthausu Zürich samozřejmostí. Výstava potrvá do 25. září.

12.1.2017 - Kunsthaus publikuje návštěvnost: 420 platících denně.

Další snímky z výstavy:




Jména na obraze, do kterého přispělo na padesát umělců, se čtou jako "Who is Who" dadaismu

Autor: Jiří Pollak | pondělí 13.6.2016 0:09 | karma článku: 24.47 | přečteno: 646x

Další články blogera

Jiří Pollak

Irská republika pro zvídavé individualisty

O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.

26.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 27.61 | Přečteno: 830 | Diskuse

Jiří Pollak

Medellín - centrum drog a hnízdo vrahů ?

Kolumbie, Medellín - cesta za poznáním a kulturou. Medellín bylo ještě před deseti lety město s největším počtem vražd denně na světě. Dnes je klid a Medellín se rozrůstá obrovským tempem - tvrdí Dr. Petr Beránek.

14.5.2017 v 21:11 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 872 | Diskuse

Jiří Pollak

Škodovky a jiné křižníky na Kubánských silnicích

Dovozní embargo donutilo Kubánce pečovat o vozový park, tak jak byl a proto se tam americké bouráky z 50. a 60. let zachovaly dodneška. Jejich stav je ale značně vzdálený od výbavy původních modelů, vyjímky spočítáte na prstech.

31.3.2017 v 23:17 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Jiří Pollak

Expresionista Ernst Ludwig Kirchner - 160 obrazů v Kunsthausu

Ernst Ludwig Kirchner byl spoluzakladatel „Brücke“ a patří mezi světoznámé avantgardisty. V Německu byl za nacizmu zařazen na listinu dekadentních umělců. Jeho díla byla stáhnuta, rozkradena a dokonce pálena.

10.2.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.07 | Přečteno: 404 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Je dobré znát svou historii, aneb před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky

Před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky. Více než 130 tisíc Osmanů a jejich spojenců tehdy obléhalo Vídeň. Pokud by padla, otevřela by se Turkům cesta dál do střední Evropy.

21.9.2017 v 13:27 | Karma článku: 21.10 | Přečteno: 429 |

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 |

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jiri Borovy

Rick a Morty

V pátek byla další česká premiéra. Televize Prima Comedy Central, tj. TV Prima, zahájila vysílání nového seriálu pro dospělé.

20.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 214 | Diskuse

Karel Sýkora

Garou – Ton Premier Regard

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20.9.2017 v 5:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 |
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 715

Zubní lékař a publicista, koníčky: automobilismus (veteráni), cestování, umění, sport a jazyky



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.