S velkým předstihem oznámená a netrpělivě očekávaná výstava prací Alberta Giacomettiho v curyšském Kunsthausu byla právě otevřena a obsahuje 256 exponátů ! aneb cestování za kulturou...
Giacometti patří mezi nejvýraznější a nejznámější sochaře 20. století. Od té doby, co se umělci začínají klasifikovat podle prodejní ceny jejich děl, se Giacometti stal nejvýznamější sochař 20. století. Nepřeháním, taková tvrzení se objevují stále častěji. Vystavená soška „Chariot“ byla nedávno prodána za 101 milionů dolarů. Tato vysoká cena už ale nepředčila „ukazujíciho muže“, který šel do Japonska za 147 milionů dolarů. To ale není naše téma.
Giacometti, více než jeho současníci, experimentoval se všemi možnými materiály. Kámen, terracotta, dřevo, mramor, bronz a světe div se, i sádra. Jeho sádrová díla a dílka, často kolorovaná, nemají obdoby – vždyť ostatní používali sádru vesměs jen pro studie, nebo předlohu pozdějšího díla. Právě tato preference dělá výstavu tak jedinečnou. Giacomettiho sádry zaujímají třetinu vystavených děl. Ve zvláštní vitríně je znázorněn kompletní postup odlévání. Tuto část exponátů získal Kunsthaus celkem nedávno a trvalo celé čtyři roky, než restaurátoři dokončili úpravy a konzervaci těchto křehkých artefaktů.
Kubistickou a symbolistickou fázi záhy opustil. Přesto jsou tato díla na výstavě zastoupena. Pak se věnoval už jen své typické, filigráně expresivní tvorbě, typické jejím reliéfem, stopami hladítka a zdánlivě náhodnými nepřesnostmi. Mistr byl přitom znám jako precizní, až puntičkářský. Později světoznámou sošku „kráčející muž“ vytvořil na čtyřicetkrát a kromě dvou všechny ostatní sám zničil. Jen chatrné zdraví mu v posledních letech života zabraňovalo účastnit se všech technologických procesů odlévání. Giacometti zemřel v roce 1966 – dožil se pouze 65 let,
Na výstavě obdivujeme hlavy, torza, těla a skupinky. I zmíněný „vozík“, Chariot s křehkou figurkou na ose je málem na dosah ruky, jako by to nebyla cennost za dvě miliardy korun. Socha není chráněna ani akrylovou stěnou, jak bývá běžné. Většina objektů upoutá svým pohledem, nebo nasměrováním, jakoby do budoucnosti...možná. Název výstavy „Materiál a vize“ mě připadá z poloviny hypotetický. Ta vize mě ale uniká. K výstavě patří též několik olejomaleb a fotografií, jak mistra tak i rodiny. Na okraji zahlédneme obrazy jeho otce, který byl především malířem.
Výstava potrvá do 15.ledna a z ohledu na nákladný transport, pojištění a nebezpečí poškození, nebude už v tomto rozsahu nikde jinde k vidění. Následuje několik záběrů z výstavy bez nároku na chronologii.
Foto a text: Dr.Jiří W. Pollak, sc.
12.1. 2017
Kunsthaus publikuje návštěvnost: průměrně 800 platících denně...
