...aneb jak volili prezidenta Češi ve Švýcarsku...O smyslu a nesmyslu přímých prezidentských voleb si nejsou za jedno asi nikde na světě a tak se to ani neřeší. O to více se cizí media zajímala o první přímé volby v Česku. Česko je ve švýcarském tisku již tradičně jedna z nejčastěji probíraných zemí bývalé východní Evropy. Je nutno dodat, že vesměs velmi pozitivně.
Titulní stránka Zpravodaje
Důkazem i důsledkem je čilá výměna know-how. Velké vyznamenání pro českou (teoretickou) ekonomiku bylo, když byl nedávno do Curychu pozván např. Tomáš Sedláček, aby přednášel kapitánům švýcarského hospodářství.
Během kampaně před prezidentskými volbami se švýcarští komentátoři předbíhali s nejnovějšími trendy z „dobře informovaných českých pramenů“ a věděli zcela jistě, že volby, cituji: „…štěpí národ na dva téměř stejně velké tábory..“. Není to tak dávno, co se noviny zabývali už jednou českou prezidentskou tématikou a to ne zrovna s porozuměním. Bylo to, když český prezident ukradl v Čile propisku. Zatím co v Česku vedl tento čin hlavně k posměchu a vtipům, tak se ve Švýcarsku spekulovalo naprosto vážně o tom, zda to bude trvat hodiny nebo dny, kdy se Klaus veřejně omluví a odstoupí. Tato iluze se brzo rozplynula a způsobila, že názor na českou politickou etiku značně utrpěl…
Vzpomeňme si na dobu kolem volby Václava Havla – už tehdy se v tisku objevila dost unikátní statistika, že 100 % českých prezidentů bylo jednou vezněno…Tato letitá kuriozita už od éry Klause neplatí, ale je neblaze nahrazena jinými koencidencemi. Oba prezidenti po Havlovi už prokazatelně lhali, navíc jeden kradl a druhý pije. Toliko úvodem.
Krajani na celém světě měli poprvé příležitost zúčastnit se přímých voleb. Malá účast byla způsobena nejen administrativními překážkami, ale hlavně otázkou koho volit? Vždyt ani jeden z finalistů nebyl ideální. Ilustrativní je výrok: "Zeman lže, kníže se jen mýlí." To se psalo jak v Česku tak i v cizině.
Je možné, že politické analýze švýcarských médií napomohla polarita mezi huhláním a pospáváním na jedné straně a hulvátstvím spolu s nekalými praktikami od pomluv až po naprosté lži, na straně druhé, že se tisk stavěl na stranu Schwarzenberga. Je možné, že tisk ovlivnil i české voliče v zahraničí. Ve finále se ustálilo pragmatické rčení: budu volit to menší zlo. Dokonce to svorně říkali voliči obou táborů – jak ti pro Zemana, tak i oni pro Schwarzenberga.
Ve Švýcarsku žije dodnes početná obec krajanů a měřeno na jejich počtu v roce 1968, kdy se jich tam na základě politického azylu usídlilo ca. 12500 (z toho více než 2000 s akademickým titulem lékaře, inženýra nebo architekta)…šla k volbám na vyslanectví do Bernu jen malá hrstka. Rozjímat nad důvody není dnes tématem. Rozhodně je ale zajímavé, překvapivé a radikálně rozdílné od Česka, koho volili.
Na vyslanectví v Bernu, odevzdalo svůj hlas pouze 358 ! registrovaných voličů s českým občanstvím. Zřejmě se většina krajanů ve Švýcarsku českou politikou nezabývá. Je to účast věru pramalá. Ještě více ale zaráží poměr hlasů: 17 hlasů pro Zemana a 341 pro Schwarzenberga. Asi se nezapomělo, jak se Zeman choval v Bruselu, jakou má dikci a jak nosil kufříky a balíčky, v kterých nic víc než výmysly a osočování nikdy nebylo.
Jak volili Češi jinde (Pramen ČSÚ) : téměř 7000 Čechů volilo v 85 státech světa, z toho jich 84,2% volilo K.Schwarzenberga. Ze 37 zemí Evropy vyhrál kníže v 35ti. Na Ukrajině vyhrál Zeman o jeden hlas…
Resumée: není smutné, že obě skupiny volily to menší zlo? Naděje umírá jako poslední a tak doufejme, že každé zlo je k něčemu dobré.
Foto a ilustrace: Reflex, Zpravodaj, Wikipedia
