(19.) Rapa Nui - Ahu Tongarika, seznamujeme se s ostrovem (2.)
nadzemní část sochy Moai ke vysoká jako 4 patrový dům Jorgos
Udivující na všech historkách a bájích je, že ačkoliv se žádné písemnosti nedochovaly, se přesto jedná o obsah dopodrobna přesný a na první pohled i věrohodný. Co průvodci nemají moc rádi jsou otázky k jejich částečně dogmatickým tvrzením, ale toto chování je mezinárodní.
Výlety jsme absolvovali v malých skupinkách, přidělení bylo organizováno podle jazyků a naštěstí jsme byli vždy mezi angličtináři. Mikrobus měl často co dělat, aby se dostal až k cíli. Štěrkové nebo hliněné cesty byly plné výmolů a tak jsme byli rádi, že na ostrově moc neprší, jinak bychom se daleko nedostali. Asfaltových úseků je pomálu.
Naším prvním cílem byla posvátná plošina Ahu Tongariki, která má pohnutou minulost. Na ní se mstili nepřátelé jejím zřizovatelům v době bratrovražedných bitev mezi dlouho- a krátkoušatými kmeny. Povalit moai, to znamenalo pokořit nepřítele. Upevnění soch je z dnešního hlediska naprosto nedostatečné, takže ještě častěji než v bitvách padaly moai během zemětřesení a nebo tsunami.
Poslední tsunami, před pár desítkami let povalilo všech 15 soch a místní neměli prostředky na jejich znovuvztyčení. Tohoto projektu se ujala japonská firma na těžkou stavební techniku, která si tím zajistila „věčnou“ a účinnou reklamu. Veškerý materiál, stroje i pracovníky si přivezli Japonci loďmo z domova. Průměrný Moai váží kolem 80 tun. Samotné Pukkao na jeho hlavě váží kolem 5 tun. Přesně podle údajů místních strážců tradice byly moai postaveny zády k moři, jak se sluší a patří. Za vlasy přitažená tradice praví, že moai tím brání vpádu nepřátel od moře, což si trochu odporuje. A propos od moře…letecká doprava na ostrov začala až v roce 1951 – do té doby se na Rapa Nui jezdilo výhradně lodí.
Trochu stranou stojí osamocený moai, bez okrasy hlavy, zvané pukkao – at´ to byly vlasy nebo klobouk…každopádně byl vyroben z červenější lávoviny než tělo. Moai bez pukkao je jako „odsvěcený“ a tak bylo možné, aby posloužil Hayerdahlovým experimentům na které si přizval našeho inženýra Pavla Pavla. Do té doby se tradovaly různé teorie, jak se tuny těžké moai dostaly ze vzdáleného lomu k moři. Pavel doložil svou teorii zdařeným experimentem a podařilo se mu sochu rozkývat a pomocí tyčí a relativněně malého mužstva dostat z místa A do B. Je naprosto typické, že se nám o tom průvodce nezmínil. Jakékoliv manipulace s jejich „předky“ je jim doslova proti srsti. Když jsem se o Pavlovi rozšířil a ostatní turisté i naslouchali, tak věřte, že jsem u opeřence na popularitě nezískal. Nadále jsme se už jen tiše respektovali.
V rámci povinného času na místech všeobecného historického zájmu se opeřenec věnoval nejen zdánlivě bezvýznamným kamenům, nebo jejich seskupení, které podle mne nemohlo být starší než třicet let…Tak jsem se nenápadně vzdálil a využil absence turistů na jiných místech a v klidu se věnoval fotografování.
ve skutečnosti má být Pukao stylizovaný učes a žádná čepice
Dalším bodem programu byla návštěva Nár. parku kolem sopky Rano Raraku. Hora s typickým kráterem sloužila jako lom a výrobna soch. Dodnes je tam v různém stádiu rozpracování a dokončení na 400 soch. Kameníci pracovali tak, že ležící sochu tesali kolem těla a jakmile se dostali do podsekřivých zad, tak ji pákami v celku vylomili. Další opracování se týkalo pouze zad.. Desítky soch a hlav se povalují na stráních Raraku obklopujících…Chraň 'pámbu', aby s nimi někdo hnul! Z důvodu vysokého příplatku k naší vstupence jsme si následně rozdělili úlohy. Do lomu šla jen moje maželka a fotografickou dokumentaci zvládla na jedničku. Já jsem se věnoval prozkoumání okolí sopky tak intenzívně, že mě odchytl ranger s pomocníkem a odvezli mě zase zpět do povoleného pásma. Se stále výhodnějším dopadem slunce na Ahu Tongariki sem využil času lépe a vydal jsem se tam pěšky zpět a nafotil svátost jak se patří.
Společný oběd ve formě pickniku jsme využili k výměně zkušeností s ostatními účastníky dnešního výletu. Kromě jiného se potvrdilo, že bydlíme na výsost výhodně, tzn. vše lze ve vesnici Ronga dosáhnout pěšky. Větší a luxusnější hotely si vynutily pojíždět kamkoliv taxíkem. Strategická pozice Puka Vai nám umožnila stravovat se v rapanujských hospůdkách bez použití taxíků.
ocasy langust jsou velká delikatesa - zapadající slunce svítilo krátce skrz díru ve skále
Měli jsme tam možnost seznámit se i s místními obyvateli. Kvalita obsluhy byla přímo závislá od naší snahy vyjít si navzájem vstříc, přehlédnout nedostatky a široce se smát. Pak se z pravidla prolomily ledy a o dobrý servis a krásné porce nebyla nouze. Kontakt s obyvatelstvem byl všude naším cílem, ale ne vždy se dal takhle dokumentovat…ostrovani platí za plaché.
Naprosto opačně se na Rapa Nui chovají místní psi, o nějaké plachosti nemůže být řeč. Pohybují se ve smečkách po vesnici, jsou bez obojků. Podle chilského zákona, ale i obyvatelstvem jsou chránění a strašně vlezlí, jakmile zjistí náklonnost poutníka.
Příští pondělí podám zprávu o opuštěné, rituální a bájné vesnici u gigantického kráteru Oronco, o krvelačném obyčeji a ptačím muži. Vyjímečně se vydáme i na pláž, kde samozřejmě moai nesmějí chybět.
Jiří W. Pollak
Malíř Dalibor Říhánek vystaví ….v Chotěšovském klášteře
Obrazy, grafiku, kresby a gobelíny, s lehce spirituálním podtextem a nepřehlédnutelnou špetkou erotiky. Některé práce se dovolávají setkání s biblickými motivy, antickou tématikou, symboly z dávného Egypta, surealismem a kubismem
Jiří W. Pollak
Praha Oskara Kokoschky v Curychu
Kunsthaus ukazuje díky 250 vzácným exponátům kompletní, chronologickou retrospektivu světoznámého malíře s českými kořeny, expresionisty Oskara Kokoschky.
Jiří W. Pollak
Modrý a růžový Picasso naposledy ?
15.2. doplněno: Bazilejská Fondation Beyeler, otevřela 2.února, po několikaleté přípravě, brány výstavou Pabla Picassa. K vidění a obdivu budou ta nejvzácnější díla z umělcova „modrého a růžového “ období.*
Jiří W. Pollak
Bývalý uprchlík daroval Kunsthausu umění za miliardu
Světoznámá sbírka Wernera Merzbachera se přestěhuje jako dar do Curyšského muzea. Mecenáš označil dar jako "dík zachráněného dítěte" za jeho přijetí do Švýcarska před 80 lety*.
Jiří W. Pollak
Czech Press Photo šláplo hodně vedle
Vítězem soutěže pořádané Czech Press Photo, se stala instrumentalizovaná fotka, zneužitá k politické propagandě. Ať nevědomky, nebo cíleně, je vlastně jedno. Je to ostuda. Opožděná kritika soutěže je lepší než mlčet.
Jiří W. Pollak
Kousek jižní Francie – Arles, Avignon, Nîmes etc. pro začátečníky
V trojúhelníku mezi Montpellier, Orange a Marseille leží krásná a na historické památky bohatá krajina. Již jeden týden stačí, obsáhnout ty nejzajímavější.
Jiří W. Pollak
Irská republika pro zvídavé individualisty
O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.
Jiří W. Pollak
Medellín - centrum drog a hnízdo vrahů ?
Kolumbie, Medellín - cesta za poznáním a kulturou. Medellín bylo ještě před deseti lety město s největším počtem vražd denně na světě. Dnes je klid a Medellín se rozrůstá obrovským tempem - tvrdí Dr. Petr Beránek.
Jiří W. Pollak
Škodovky a jiné křižníky na Kubánských silnicích
Dovozní embargo donutilo Kubánce pečovat o vozový park, tak jak byl a proto se tam americké bouráky z 50. a 60. let zachovaly dodneška. Jejich stav je ale značně vzdálený od výbavy původních modelů, vyjímky spočítáte na prstech.
Jiří W. Pollak
Expresionista Ernst Ludwig Kirchner - 160 obrazů v Kunsthausu
Ernst Ludwig Kirchner byl spoluzakladatel „Brücke“ a patří mezi světoznámé avantgardisty. V Německu byl za nacizmu zařazen na listinu dekadentních umělců. Jeho díla byla stáhnuta, rozkradena a dokonce pálena.
Jiří W. Pollak
Hvězda mezi fotografy, Annie Leibovitzová – vystavuje i v bývalých továrnách
Úspěchy, vyznamenání, skandály a extravangance Leibovitzové by naplnily celou knihu. Velkoformátové fotografie Leibovitzové vlastní všech 15 nejvýznamnějších muzeí na světě, od New Yorku, přes Amsterodam až po Petrohrad a Tokyo.
Jiří W. Pollak
Claude Monet Pictus - fotoreportáž z výstavy
Sofistikovaný výběr obrazů velkého malíře dělá z výstavy ve Fondation Beyeler jedinečný zážitek. Komu se už podařilo zapůjčit např. šest obrazů Charing Cross bridge, 1902 - 4, z šesti různých sbírek ?...nebo troje "Kry na Seine"?
Jiří W. Pollak
Geniální Claude Monet – v Bazileji
Fondation Beyeler shromáždila 62 děl - mezi nimi je patnáct obrazů, které jsou vystavovány jen velmi zřídka. Několik pláten ze soukromých sbírek nebylo na veřejnosti ukázano ještě nikdy - v Bazileji mají tudíž premiéru.
Jiří W. Pollak
Tři miliardy za metrovou sošku – to je Alberto Giacometti
S velkým předstihem oznámená a netrpělivě očekávaná výstava prací Alberta Giacomettiho v curyšském Kunsthausu byla právě otevřena a obsahuje 256 exponátů ! aneb cestování za kulturou...
Jiří W. Pollak
*Fundació Joan Miró, Barcelona*
Muzeum „Fundació Joan Miró“, s jednou z největších sbírek mistrovy tvorby, se nachází na kopečku Montjuic a je architektonickým skvostem. Z terasy muzea se návštěvníkům otvírá překrásný pohled na téměř celou Barcelonu.
Jiří W. Pollak
Kandinsky a Marc - „Modří jezdci“
1911 se v Mnichově na stejnojmenné výstavě představili avantgardisté, kteří zahájili novou uměleckou epochu. ‚Modrý jezdec‘ byl i almanach, vydaný oběma přáteli v roce 1912...cítím i snahu mezinárodně zviditelnit německou tvorbu.
Jiří W. Pollak
Barcelona - podzimní víkendový cíl
Barcelona se za posledních 30 let zásadně změnila - zvláště kvůli olympiádě 1992 byly celé čtvrtě města upraveny a turistické atrakce byly uvedeny na aktuální úrověň. Městská doprava doznala největší rozmach právě díky olympiádě.
Jiří W. Pollak
Francis Picabia – kariéra jako umělecká opereta o dvanácti dějích, aneb „Jak se vám líbí?“
Není snad výtvarného směru, ve kterém by Picabia alespoň trochu neexperimentoval. Všechny ostatní zvládl i ekonomicky, včetně Pin-up - hodně vyjadřuje nadsázka: "jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen"..chytrému napověz
Jiří W. Pollak
Alexander Calder - vynálezce mobile, plechové sny velkého kluka, aneb o křehké rovnováze
Calder je světový umělec, s Evropou pevně spojený Američan, který se celý život zabýval nezaměnitelným zviditelněním cirkusu a rovnováhy
Jiří W. Pollak
Od Chagalla po Maleviče - ruská avantgarda 1905 -1932, jak ji možná neznáte...
Umělecké směry, impresionismus, kubismus až po modernu, se na západě vyvíjely téměř půl století. V Rusku se tento přerod odehrál podstatně živelněji, za pouhé dvě dekády, přičemž tam navíc přibylo ještě několik specifických proudů
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 925x