(19.) Rapa Nui - Ahu Tongarika, seznamujeme se s ostrovem (2.)

17. 06. 2013 9:00:03
O Velikonočním ostrově Rapa Nui a jeho minulosti kolují zajímavé historky a báje. S napětím jim nasloucháme. Nejlépe to uměl Christian, ale bohužel podruhé již nenastoupil, protože onemocněl. Jeho zástupce dostal okamžitě přezdívku „opeřenec“, kvůli peříčkům v uších a indiánské čelence...Kdo nevěděl co je to pathos, tak se to od něho rychle naučil. Do nekonečna nás živil poznámkami a vsuvkami jako „moji slavní předkové“, „na naši kulturu jsme my Rapanui všichni ohromně hrdí“ atd. Vždy následovala dlouhá pomlka a přitom hleděl na moře, daleko za obzor...
nadzemní část sochy Moai ke vysoká jako 4 patrový důmnadzemní část sochy Moai ke vysoká jako 4 patrový dům Jorgos

Folie4.JPG

Udivující na všech historkách a bájích je, že ačkoliv se žádné písemnosti nedochovaly, se přesto jedná o obsah dopodrobna přesný a na první pohled i věrohodný. Co průvodci nemají moc rádi jsou otázky k jejich částečně dogmatickým tvrzením, ale toto chování je mezinárodní.

Folie1.JPG

Výlety jsme absolvovali v malých skupinkách, přidělení bylo organizováno podle jazyků a naštěstí jsme byli vždy mezi angličtináři. Mikrobus měl často co dělat, aby se dostal až k cíli. Štěrkové nebo hliněné cesty byly plné výmolů a tak jsme byli rádi, že na ostrově moc neprší, jinak bychom se daleko nedostali. Asfaltových úseků je pomálu.

Folie2.JPG

Naším prvním cílem byla posvátná plošina Ahu Tongariki, která má pohnutou minulost. Na ní se mstili nepřátelé jejím zřizovatelům v době bratrovražedných bitev mezi dlouho- a krátkoušatými kmeny. Povalit moai, to znamenalo pokořit nepřítele. Upevnění soch je z dnešního hlediska naprosto nedostatečné, takže ještě častěji než v bitvách padaly moai během zemětřesení a nebo tsunami.

Folie3.JPG

Poslední tsunami, před pár desítkami let povalilo všech 15 soch a místní neměli prostředky na jejich znovuvztyčení. Tohoto projektu se ujala japonská firma na těžkou stavební techniku, která si tím zajistila „věčnou“ a účinnou reklamu. Veškerý materiál, stroje i pracovníky si přivezli Japonci loďmo z domova. Průměrný Moai váží kolem 80 tun. Samotné Pukkao na jeho hlavě váží kolem 5 tun. Přesně podle údajů místních strážců tradice byly moai postaveny zády k moři, jak se sluší a patří. Za vlasy přitažená tradice praví, že moai tím brání vpádu nepřátel od moře, což si trochu odporuje. A propos od moře...letecká doprava na ostrov začala až v roce 1951 – do té doby se na Rapa Nui jezdilo výhradně lodí.

Trochu stranou stojí osamocený moai, bez okrasy hlavy, zvané pukkao – at ́ to byly vlasy nebo klobouk...každopádně byl vyroben z červenější lávoviny než tělo. Moai bez pukkao je jako „odsvěcený“ a tak bylo možné, aby posloužil Hayerdahlovým experimentům na které si přizval našeho inženýra Pavla Pavla. Do té doby se tradovaly různé teorie, jak se tuny těžké moai dostaly ze vzdáleného lomu k moři. Pavel doložil svou teorii zdařeným experimentem a podařilo se mu sochu rozkývat a pomocí tyčí a relativněně malého mužstva dostat z místa A do B. Je naprosto typické, že se nám o tom průvodce nezmínil. Jakékoliv manipulace s jejich „předky“ je jim doslova proti srsti. Když jsem se o Pavlovi rozšířil a ostatní turisté i naslouchali, tak věřte, že jsem u opeřence na popularitě nezískal. Nadále jsme se už jen tiše respektovali.

Folie7.JPG

V rámci povinného času na místech všeobecného historického zájmu se opeřenec věnoval nejen zdánlivě bezvýznamným kamenům, nebo jejich seskupení, které podle mne nemohlo být starší než třicet let...Tak jsem se nenápadně vzdálil a využil absence turistů na jiných místech a v klidu se věnoval fotografování.

Folie9.JPG
ve skutečnosti má být Pukao stylizovaný učes a žádná čepice

Dalším bodem programu byla návštěva Nár. parku kolem sopky Rano Raraku. Hora s typickým kráterem sloužila jako lom a výrobna soch. Dodnes je tam v různém stádiu rozpracování a dokončení na 400 soch. Kameníci pracovali tak, že ležící sochu tesali kolem těla a jakmile se dostali do podsekřivých zad, tak ji pákami v celku vylomili. Další opracování se týkalo pouze zad.. Desítky soch a hlav se povalují na stráních Raraku obklopujících...Chraň 'pámbu', aby s nimi někdo hnul! Z důvodu vysokého příplatku k naší vstupence jsme si následně rozdělili úlohy. Do lomu šla jen moje maželka a fotografickou dokumentaci zvládla na jedničku. Já jsem se věnoval prozkoumání okolí sopky tak intenzívně, že mě odchytl ranger s pomocníkem a odvezli mě zase zpět do povoleného pásma. Se stále výhodnějším dopadem slunce na Ahu Tongariki sem využil času lépe a vydal jsem se tam pěšky zpět a nafotil svátost jak se patří.

Společný oběd ve formě pickniku jsme využili k výměně zkušeností s ostatními účastníky dnešního výletu. Kromě jiného se potvrdilo, že bydlíme na výsost výhodně, tzn. vše lze ve vesnici Ronga dosáhnout pěšky. Větší a luxusnější hotely si vynutily pojíždět kamkoliv taxíkem. Strategická pozice Puka Vai nám umožnila stravovat se v rapanujských hospůdkách bez použití taxíků.

raci.JPG
ocasy langust jsou velká delikatesa - zapadající slunce svítilo krátce skrz díru ve skále

Měli jsme tam možnost seznámit se i s místními obyvateli. Kvalita obsluhy byla přímo závislá od naší snahy vyjít si navzájem vstříc, přehlédnout nedostatky a široce se smát. Pak se z pravidla prolomily ledy a o dobrý servis a krásné porce nebyla nouze. Kontakt s obyvatelstvem byl všude naším cílem, ale ne vždy se dal takhle dokumentovat...ostrovani platí za plaché.

Folie5.JPG

Naprosto opačně se na Rapa Nui chovají místní psi, o nějaké plachosti nemůže být řeč. Pohybují se ve smečkách po vesnici, jsou bez obojků. Podle chilského zákona, ale i obyvatelstvem jsou chránění a strašně vlezlí, jakmile zjistí náklonnost poutníka.

Příští pondělí podám zprávu o opuštěné, rituální a bájné vesnici u gigantického kráteru Oronco, o krvelačném obyčeji a ptačím muži. Vyjímečně se vydáme i na pláž, kde samozřejmě moai nesmějí chybět.

Autor: Jiří W. Pollak | pondělí 17.6.2013 9:00 | karma článku: 15.53 | přečteno: 463x

Další články blogera

Jiří W. Pollak

Malíř Dalibor Říhánek vystaví ….v Chotěšovském klášteře

Obrazy, grafiku, kresby a gobelíny, s lehce spirituálním podtextem a nepřehlédnutelnou špetkou erotiky. Některé práce se dovolávají setkání s biblickými motivy, antickou tématikou, symboly z dávného Egypta, surealismem a kubismem

26.4.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Praha Oskara Kokoschky v Curychu

Kunsthaus ukazuje díky 250 vzácným exponátům kompletní, chronologickou retrospektivu světoznámého malíře s českými kořeny, expresionisty Oskara Kokoschky.

6.1.2019 v 14:00 | Karma článku: 25.96 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Modrý a růžový Picasso naposledy ?

15.2. doplněno: Bazilejská Fondation Beyeler, otevřela 2.února, po několikaleté přípravě, brány výstavou Pabla Picassa. K vidění a obdivu budou ta nejvzácnější díla z umělcova „modrého a růžového “ období.*

13.6.2018 v 9:26 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Bývalý uprchlík daroval Kunsthausu umění za miliardu

Světoznámá sbírka Wernera Merzbachera se přestěhuje jako dar do Curyšského muzea. Mecenáš označil dar jako "dík zachráněného dítěte" za jeho přijetí do Švýcarska před 80 lety*.

28.5.2018 v 9:09 | Karma článku: 26.78 | Přečteno: 608 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

Keys a Key West

Nejjižnější část pevninských USA je taková šňůra ostrovů, nebo spíše hrbolků země, vyčnívající nad vodu. Dříve samostatné, dokud je člověk nepropojil. Úžasný kout, ale především úžasné dílo.

21.5.2019 v 19:45 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 117 | Diskuse

Klára Žejdlová

Dlouhé fronty na hranicích a „videa“ v příkopu, aneb mé první seznámení se s Itálií

Má láska k Itálii trvá už dlouho, téměř 30 let. Byla jsem totiž součástí té první vlny Čechů, kteří se hned po otevření hranic v roce 1990 vydali do Itálie k moři. No, do Itálie...jako tisíce dalších do Bibione.

21.5.2019 v 13:43 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 1603 | Diskuse

Miloslava Cejpková

Zanzibar? - spěchejte, nebo už neuvidíte.../pokračování/

Odbočili jsme z hlavní cesty na ještě drkotavější, částečně zarostlou tropickou vegetací, až z toho šel strach - na konci cesty řidič popadl naše kufry a uvedl nás přímo do naší zanzibarské chýše,

21.5.2019 v 11:36 | Karma článku: 9.60 | Přečteno: 223 | Diskuse

Jan Tomášek

Úzkokolejkou do České Kanady

Takovou českou cestovatelskou „klasiku“ – jindřichohradeckou úzkorozchodnou železnici se zadařilo absolvovat odhadem v roce 96. Cílem byl hrad Landštejn a jeli jsme tam tehdy tři – já a můj tehdejší obvyklý spolucestovatelský pár.

21.5.2019 v 4:04 | Karma článku: 5.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Michaela Muzikářová

8 důvodů, proč navštívit Abruzzi, skrytý cestovatelský ráj

Dnešní text začnu slovy “Molise - region, který neexistuje”. Proč se to v Itálii říká? Inu proto, že samotní Italové si z tohoto regionu dělají často legraci...

19.5.2019 v 20:44 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 828

Zubní lékař a publicista, koníčky: automobilismus (veteráni), cestování, umění, sport a jazyky

Najdete na iDNES.cz