(20.) Velikonoční ostrov – smrtící obyčej, karibik v pacifiku (3.)

24. 06. 2013 10:47:48
Prvním cílem byla kultovní vesnice Orongo, která se zachovala díky zvláštnímu větru, odolnému stylu stavby, používající výhradně kámen. Jako nízké rotundy se krčí v mírném svahu poblíž největšího kráteru ostrova Rano Kao přes padesát takových obydlí, každé pro 20 -30 lidí. Oblast kráteru je jedním z přísně kontrolovaných národních parků a to se mně málem stalo osudným.
sedm bájných průzkumníků, kteří Rapa Nui měli objevit... sedm bájných průzkumníků, kteří Rapa Nui měli objevit... Jorgos Milonas, alias Jirka

orongoFolie8.JPG
v každé rotundě bydlela po několik týdnů v roce až 30 člená rodina

Naše skupinka prošla kontrolou a zmizela...moje zpoždění bylo jako téměř vždy způsobeno fotografováním. Hledám vstupenku, ale i s peněženkou jsme ji zapomněli v hotelu a tak jsem zůstal před kasou sedět sám. Zvládnu to pozitivním myšlením, za blbost se platí... prohlédl jsem si výstavku o historii tohoto mystického místa a začal psát cestopisné poznámky – ty se jednou sejdou. Za chvíli přišla od pokladny snědá ostrovanka a ptala se mě na koho čekám. Vysvětlil jsem situaci a ona odešla. Pak přišla zase, postavila se jako na přednášce a pateticky mně sdělila:“ Jménem ředitele našeho národního parku a ministra turismu republiky Chile vás zvu na prohlídku vesnice Orongo“. Připadal jsem si jako ve snu a už brzo jsem se kochal prohlídkou a naslouchal výkladu o nebezpečném obyčeji.

orongoFolie9.JPG
moře je zde dodnes plné žraloků

Jednou za rok se shromáždilo obyvatelstvo, zvláště jeho ostrovní honorace, v Orongu. Nejodvážnější mladí muži se spouštěli skalnatou strží k moři, proplavali úžinu k malému ostrovu na kterém hnízdil bájný pták. Kdo jako první našel a přinesl vejce do vesnice se stal „ptačím mužem“ a získal tak vysokou společenskou prestiž. Zároveň měl spoustu politických pravomocí i ekonomických výhod. Nutno podotknout, že mořská úžina je plná žraloků, šance proplavat tam a zpět byla věc štěstí a taky se to každému nepodařilo...

kraterFolie10.JPG
Blízký kráter je zároveň ohromným biotopem.

V průměru měří ca. 1500 metrů, jeho hloubka je 900m a ve středu se nachází sladkovodní jezero s vzácnou florou a faunou. Kráteru vévodila ohromná socha moai, kterou si Angličani „odnesli “ do muzea v Londýně. Neopomenul podotknout s neskrývanou zlobou náš průvodce.

Nasedli jsem do mikrobusu a jeli k příští atrakci- k jeskyním, kterých jsou v krajině stovky, to byl jen začátek napínavého dne. Jeskyně vznikly během sopečných erupcí na základě různě rychle tuhnoucí lávy, působením plynů o různém tlaku. Navíc jsou jeskyně propojeny desítkami kilometrů dlouhými chodbami. Vchod do nich není všude zřejmý, protože je „chráněn“ hustým porostem z banánovníků. Propadliny nejsou nijak označeny a proto bylo dobře držet se poblíž průvodce...Archeologické nálezy z jeskyň nebyly zvlášť hodnotné z čehož se dá soudit, že Rapanuici v jeskyních nikdy nebydleli.

moaiFolie13.JPG
v pozadí hlídá zátoku pět a půl a čtvrtina moai...další se nachází v odložené renovaci.

petapul.jpg
Na Rapa Nui se dá opravdu pěkně koupat a plavat jen ve dvou zátokách, kde jsou pláže pokryty pískem. Vysoké palmy, sněhobílý písek, azurová barva moře, prostě Karibik v Pacifiku.

Zvrchu dominuje zátoku skupina moai, z nichž jeden stál opodál a nacházel se právě v renovaci. Samozřejmě, že mu taky chyběly oči...Tato zvláštnost nám byla nápadná během všech dosavadních prohlídek na zachovalých Ahu. Vysvětlení se nám dostalo až poslední den v místním muzeu. Tropické vědro na sluníčku a voda nádherné barvy před námi lákala do ní skočit...a tak ačkoliv moře bylo dost studené, přesto jsme se vykoupali – o to více nám pak chutnaly peprné špekáčky a lahodné pivo, které jsme si objednali v kiosku v kruhu místních, kteří zde zrovna hodovali.

pukao.jpg
Osvěženi jsme nastoupili cestu ke svátosti Ahu Akivi, a navštívíli jsme též pole zachovalých Pukao, oněch účesů pro ceremoniální moai, které vypadají jako klobouky. Jejich obrovské rozměry (viz v pravo) jsou patrné až v porovnání s lidskou postavou...

pruzk_5m.jpg
Ahu Akivi, jak se též přepisuje už vlastně žádná svátost není. Její základy jsou sice z 9. století a v jejím okolí byly nalezeny nejstarší stopy ostrovního osídlení, ale sochy ze 14. století na Ahu postavil v r. 1960 americký archeolog Mulloy. Kameny použité na rekonstrukci platformy pocházejí ze zátěže lodi z 19.století a nejsou ani z ostrova. Za Ahu jsou zbytky krematoria. Sochy se dívají směrem sever-jih a na moře! což zřejmě není původní a je proti ustálené tradici. Samozřejmě, že náš průvodce měl i proto pragmatické vysvětlení: prý se dívají přesně směrem do Polynézie, odkud přišli jeho předkové...

Platformy zvané Ahu mají typickou skladbu. Náměstíčko pro pohřební ceremonie a kamenné pole před vlastním podiem, které skrývá ossarium s pozůstatky některých hodnostářů a prominentů. Prý bývalo zvykem mrtvé zabalit do listí a vystavené na podiu nechat na pospas červům.. Po nějaké době byly zbylé kosti uloženy do dvou komor v základech platformy. Jiní nebožtíci byli spáleni a jejich popel nasypán do zmíněných komor. Pravdou je, že se ve většině Ahu nic nenašlo.

tongariki.jpg
Na zpáteční cestě jsem si vymohl krátkou zastávku u Ahu Tongariki, oné ohromné skupiny moai, abychom měli alespoň jednu fotku monumentálních soch pěkně ozářených sluníčkem...

Zajímavé nálezy jsou shromážděny a částečně vystaveny v archeologickém museu v Ronga, které se nachází stranou od vesnice a hraničí na velká historická prostranství se spoustou moai. V muzeu se prý nachází i to jediné oko, patřící kdysi jednomu moai. Napnutý jsem i jak je dokumentovaná výprava Thora Hayerdala a našeho Ing. Pavla Pavla na tento věru zajímavý ostrov. Máme se tedy na co těšit...tak zas příští pondělí.

Autor: Jiří W. Pollak | pondělí 24.6.2013 10:47 | karma článku: 19.42 | přečteno: 757x

Další články blogera

Jiří W. Pollak

Malíř Dalibor Říhánek vystaví ….v Chotěšovském klášteře

Obrazy, grafiku, kresby a gobelíny, s lehce spirituálním podtextem a nepřehlédnutelnou špetkou erotiky. Některé práce se dovolávají setkání s biblickými motivy, antickou tématikou, symboly z dávného Egypta, surealismem a kubismem

26.4.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Praha Oskara Kokoschky v Curychu

Kunsthaus ukazuje díky 250 vzácným exponátům kompletní, chronologickou retrospektivu světoznámého malíře s českými kořeny, expresionisty Oskara Kokoschky.

6.1.2019 v 14:00 | Karma článku: 25.96 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Modrý a růžový Picasso naposledy ?

15.2. doplněno: Bazilejská Fondation Beyeler, otevřela 2.února, po několikaleté přípravě, brány výstavou Pabla Picassa. K vidění a obdivu budou ta nejvzácnější díla z umělcova „modrého a růžového “ období.*

13.6.2018 v 9:26 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Bývalý uprchlík daroval Kunsthausu umění za miliardu

Světoznámá sbírka Wernera Merzbachera se přestěhuje jako dar do Curyšského muzea. Mecenáš označil dar jako "dík zachráněného dítěte" za jeho přijetí do Švýcarska před 80 lety*.

28.5.2018 v 9:09 | Karma článku: 26.78 | Přečteno: 608 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

Keys a Key West

Nejjižnější část pevninských USA je taková šňůra ostrovů, nebo spíše hrbolků země, vyčnívající nad vodu. Dříve samostatné, dokud je člověk nepropojil. Úžasný kout, ale především úžasné dílo.

21.5.2019 v 19:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Klára Žejdlová

Dlouhé fronty na hranicích a „videa“ v příkopu, aneb mé první seznámení se s Itálií

Má láska k Itálii trvá už dlouho, téměř 30 let. Byla jsem totiž součástí té první vlny Čechů, kteří se hned po otevření hranic v roce 1990 vydali do Itálie k moři. No, do Itálie...jako tisíce dalších do Bibione.

21.5.2019 v 13:43 | Karma článku: 23.04 | Přečteno: 1434 | Diskuse

Miloslava Cejpková

Zanzibar? - spěchejte, nebo už neuvidíte.../pokračování/

Odbočili jsme z hlavní cesty na ještě drkotavější, částečně zarostlou tropickou vegetací, až z toho šel strach - na konci cesty řidič popadl naše kufry a uvedl nás přímo do naší zanzibarské chýše,

21.5.2019 v 11:36 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jan Tomášek

Úzkokolejkou do České Kanady

Takovou českou cestovatelskou „klasiku“ – jindřichohradeckou úzkorozchodnou železnici se zadařilo absolvovat odhadem v roce 96. Cílem byl hrad Landštejn a jeli jsme tam tehdy tři – já a můj tehdejší obvyklý spolucestovatelský pár.

21.5.2019 v 4:04 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 193 | Diskuse

Michaela Muzikářová

8 důvodů, proč navštívit Abruzzi, skrytý cestovatelský ráj

Dnešní text začnu slovy “Molise - region, který neexistuje”. Proč se to v Itálii říká? Inu proto, že samotní Italové si z tohoto regionu dělají často legraci...

19.5.2019 v 20:44 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 360 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 828

Zubní lékař a publicista, koníčky: automobilismus (veteráni), cestování, umění, sport a jazyky

Najdete na iDNES.cz