Oficiálně se dadaismus zrodil 5. února 1916 v Curychu, když si Hugo Ball a Emmy Henningsová otevřeli literárně-umělecký Cabaret Voltaire v restaurantu Meierei, Spiegelgasse 1.
Vše začalo vlastně 1915...
v Mnichově. Odtud totiž pochází duo kabaretistů, hlavních protagonistů pozdější scény nezávislého, svobodného umění. Emmy Henningsová a Hugo Ball totiž odešli narychlo z nehostinného velkoměsta do Curychu. Malé město na břehu velkého jezera bylo v té době útočiště nejednoho umělce. 60 tisíc cizinců na 200000 obyvatel představuje publikum, které je na nové vlivy zvyklé. Navíc se v Curychu dalo levně bydlet. Nejlevněji bydlel ve Spiegelgasse 14, V.I. Lenin. Ten prý utekl s konceptem revoluce bez placení.
Politická neutralita skýtala klidný přístav pro kulturní trosečníky, ale pro Hennings a Ball byl začátek všechno jiné než jednoduchý. Brzy opadl optimizmus a počáteční angažmá na místních scénách vystřídaly hubené měsíce. Živili se tedy výstupy v druhořadých kabaretech a časem když bylo peněz ještě méně, tak prodávali svoje efekty, hodinky, knihy a šperky. Když bylo nejhůř, tak si Emmy přivydělávala i svým tělem. Záchranou se stala myšlenka vést pohostinství. S pomocí majitele lokálu ve Spiegelgasse 1 získali Emmy a Hugo licenci a pracovní povolení a nazvali svůj hostinec Cabaret Voltaire.
H.Ball si zapsal: „5.února, 1916, kolem šesté hodiny, když se ještě pilně pracovalo a rozvěšovaly se plakáty, se objevila delegace čtyř orientálně vypadajících malých mužíků. Nesli si portfolia a obrazy a neustále se zdvořile ukláněli. Představili se: malíř Marcel Janco, Tristan Tzara, George a Jules Janco...“ Ti pak vytvořili tvrdé jádro. Dadaismus se „narodil“ souhrou několika silně ovlivňujících okolností a pěknou dávkou náhody.
Díky originální náplní večerů, tu recitací, tu zpěvem, čtením nebo muzikou si Ballův 'Cabaret' brzy získal pověst umělecké besedy. Bohatě tekoucí alkohol přidal na náladě, na hlasitosti...i na inspiraci. Štamgasti byli čtyři mladíci, uprchlíci z Rumunska. Dodnes nejznámější z nich a pozdější hnací silou byl Tristan Tzara. Jedním z prvních, kdo se k této skupině připojil, byl malíř, sochař a básník Hans Arp, spolu se Sophie Taeuber . Její práce se později odrazily u „konkrétních“.
Večer co večer se intenzita performancí v Cabaret Voltaire zvyšovala. Malíři přinášeli provokativní plakáty a záhy vznikla i nesrozumitená řeč, jako když děti ze sebe vyrážejí mama, papa, ale i dada...Sám Ball vystupoval v papírovém rouchu „magického kněze“ a deklamoval nesmysly jako: “ jolifato bambla o falli bambla“, což opravdu nic neznamenalo, ale vzbudilo dohady, u jiných léčivý smích. Návštěvníci 'Cabaretu' se často stávali spoluúčinkujícími, a všemu dění vládlo heslo „šokovat“.
Konvenční umění pro tuto mládež přestalo existovat. Co tvořili, mělo ukázat nový směr, byť byl sebe dezorientující. Dada znamená ve francouzštině tolik co skákací kůň či koňská hlava na štangli, jak to mívaly kdysi malé děti. Zda byl tedy onen blábol nebo dětská hračka původem názvu celého hnutí není podstatné. Dadaismus byl lékem na depresi, na smutek a strach, který Evropou šířila Velká válka. Alespoň na krátko a jen pro vyvolené.
Dnes se mluví o 165 dadaistech. Hnutí se ujalo v Paříži, Berlíně, Hannoveru i v Praze... Tzara se 1921 rozhodl vydat sborník dadaismu a tak se na jeho výzvu slétaly do ateliéru v Paříži příspěvky sympatizantů takřka z celého světa. Celkem se sešlo přes 200 upotřebitelných děl - kresby, malby a fotky (Drtikol). Sborník se ale bohužel už nerealizoval.
Půtky, dogmatizmus a nové zájmy se rozmáhaly v nekoordinovaných skupinách. Dadaismus přešel kolem roku 1922 v Curychu a definitvně 1925 v Paříži, do nových forem umění. Takřka bezednou studnicí informací jsou články a publikace o dadaismu z celé Evropy, které nashromáždil Tristan Tzara – je jich celkem 8590!
V Curychu se od 6. února do 18. července připomíná dadaismus a vzdává se mu tak hold. Nejen výstava v Kunsthausu a Landesmuseu, ale i v dalších šesti institucích, se zviditelňuje jeho vývoj a plody. Cabaret Voltaire, jeho interiéry a hlavně historický divadelní sálek, se zachovaly v téměř netknutém stavu. V autentickém prostředí nyní probíhá program „Obsession Dada“. Každému ze 165 dadaistů věnuje Cabaret jednu „Offizie“, ráno a večer. Od některých dadaistů neexistuje ani jejich podobizna. Málo který z aktivních dadaistů se dožil sedmdesátky...
Ceremoniál začíná úplně věrně dadaisticky: v 06.30 ráno! se v kryptě Cabaret Voltaire strhne multimediální hommage (Offizie) pro jednoho z těch 165... Ředitel kabaretu, Adrian Notz, ji natočí a večer promítá v rámci programu pro diváky. „Dada-jubileum je zdařená marketingová akce“, píše britský Observer. Novináři a televizní kanály z celého světa (více než 40) informují o kulturním dění v Curychu, proč taky ne ?
Vždyt´ marketing dělal i Tzara...„Dadaismus je mrtev, ať žije dadaismus“ – dodnes nás doprovází ve výtvarném umění i v hudbě.
