Calder je světový umělec, s Evropou pevně spojený Američan, který se celý život zabýval nezaměnitelným zviditelněním cirkusu a rovnováhy
Alexander Calder, narozen ještě v 19. století, i když na poslední chvilku ;-), vyrůstal v umělecké rodině. Jeho otec i dědeček byli klasičtí sochaři. Alexander se již jako dítě zajímal o mechaniku, opracovávání dřeva – prostě rád kutil. Zprvu se zdálo, že se vydá stejně jako jeho předci na uměleckou dráhu, Alexander ale zvolil inženýrské studium, strojařinu na Stevens Institute of Technology, New Jersey.
Poznatky ze studia se mu později náramně hodily když se začal jako autodidakt zabývat rovnováhou a uměním. Zároveň jej přitahoval cirkus. Na své cestě do Evropy se zastavil a zůstal „viset“ v Paříži. Vytvořil tam celou řadu drátěných figurek, samozřejmě, že byly z cirkusového prostředí. Další počin byl Calderův cirkus, asambláž figurek v křehké rovnováze... . Byli tam žongléři, artisté, krotitelé, ale i zvířata.
V roce 1930 se setkal s Mondrianem a za nedlouho, nadšen abstraktní tvorbou, vystavoval svá díla u Perciera v Paříži. Strohou malbu záhy přenesl do konstrukcí a do prostoru. Dá se tedy bez nadsázky říct, že Calder vymyslel v roce 1932 první umělecké mobile. Plechy a dráty nahradily plátno – přibyl pasivní pohyb, vlastní dynamika a precizní rovnováha.
Krédo celé Calderovy tvorby je rovnováha. Sám definuje životní a uměleckou rovnováhu jako jedno velké mobile. Od zakopávajících batolat, přes vyrovnané manželství až po vrávorající seniory, jak se trefně zmínil Sam Keller ve svém úvodním projevu.
Kurátorka výstavy, Theodora Vischer, se odvážila na tenký led, jak sama přiznává, když novinářům vyprávěla o své první komunikaci s vnukem Alexandra Caldera, panem Rowerem. Paní Vischer si v duchu spojila dva zdánlivě vzdálené a přesto vývojově podobné umělce. Calder a švýcarské duo Fischli /Weiss. Na osobní rozhovor o možné výstavě a spojení obou žánrů se odebrala do New Yorku s náležitým respektem, prý i strachem... . Fondation Beyeler je již tradičně spojena s Calderem. Beyelerovi ho znali osobně, první díla zakoupili právě oni. Na pracovním stole Ernsta Beyelera stály dvě malé Calderovy sošky.
Výsledkem společného projektu je velkolepá show - klasika se prolíná s modernou a instalacemi, které mají společného jmenovatele. Je jím zase rovnováha. Ve vzduchu (doslova, vždyť mobile jsou zavěšena v prostoru) zůstává nedořešen výsledek. Každý si jej může/musí domyslet, dobarvit a pro sebe upravit.
Myslím, že se experiment podařil. Měřeno na nadšeném komentáři presidenta Calder Foundation, New York, pana Rowera, tato výstava posunula Caldera do nové dimenze. Mobile ožily užitou equilibristikou mladých umělců... .
V interview se Rower nemohl nabažit povedené prezentace tak velkého množství děl jeho dědečka. Calderovy sochy, figury, mobile a instalace Fischli / Weiss nepřipustí, že by se návštěvník chvíli nudil. Každý si musí hledat touto inovací vlastní cestu. Ne každému se to okamžitě podaří – i to je záměr kurátorky Vischerové, ukázat jinou cestu. Výstava potrvá do 4. září 2016
Další fotografie z výstavy:
