Francis Picabia – kariéra jako umělecká opereta o dvanácti dějích, aneb „Jak se vám líbí?“

13. 06. 2016 0:09:45
Není snad výtvarného směru, ve kterém by Picabia alespoň trochu neexperimentoval. Všechny ostatní zvládl i ekonomicky, včetně Pin-up - hodně vyjadřuje nadsázka: "jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen"..chytrému napověz

Picabia pocházel z bohatých rodičů, kteří mu umožnili pohodlný život a umělecký vývoj. Svůj styl, lépe řečeno, styl malby, měnil Picabia v téměř pětiletém rytmu. Mezi jeho prvotinami (1905) najdeme vyzrálý pointilismus, ale již záhy na sebe znova upozornil a výborně se prodával jako tradiční impresionista. V roce 1913 nastal v jeho tvorbě první důležitý zlom.








Z vlastního, náhlého rozhodnutí označil své obrazy za příliž dekorativní. Pod vlivem kubistů, možná i na ideový podnět, nebo dokonce na zakázku amerického galeristy Stieglitze, se kolem roku 1913 horečnatě věnoval orfickému kubismu. Obrazy se rázem podobaly tvorbě Braqua a Picassa, jsou jen podstatně větší. Tři z těchto velkoformátových pláten "přihodila" na výstavu v Kunsthausu newyorská MoMa. Obrazy této velikosti byly v Evropě naposledy k vidění po válce. Až moderní, velkoprostorová letadla umožnila bezpečný převoz těchto pokladů z New Yorku.

Ani hnutí Dada (1916) u něho neprošlo bez povšimnutí. Podporoval jej i finančně jako mecenáš, nejvíce se staral o Tristan Tzaru. Picabia byl zakladatelem pařížské a barcelonské větve Dada, vydavatel časopisu „391“, proslavil se mechanomorfními kompozicemi. Odložil plátno a olej, používal papír, tisk, lepidlo, tuš ... . Z této doby pochází i světoznámý dadaistický film Entr’acte (přestávka) od Reného Claira (s geniální hudbou Satiého), pro který Picabia napsal scénář (film se v Kunsthausu promítá). Nejpozději v roce 1921 se Picabia s hnutím Dada rozešel.

Během příštích deseti let byl Picabia ovlivněn naturalismem a figurativním stylem, podobně jako Picasso, který si Picabia upravil vlastními nápady. Používal atraktivní formy a témata, jako koláže, transparenci a zrůdy, nebo používal průmyslový a lodní lak Ripolin - byla to právě moda ..., takže zase plaval doslova v proudu umění, které bylo „in“.

Za války zobrazoval či imitoval německé ideály tělesné zdatnosti a prostosti, rozumějme pod tím nudismus až erotiku, v umění pak jako Pin-up. Tento úlet mu mělo/má spousta kolegů a kritiků za zlé. Navíc se Picabia nikdy nezapojil do odboje, jako desítky francouzských umělců. Naopak, opustil Paříž, kde vládl režim z Vichy, a odejel na Côte d’Azur, kde vedl pohodlný a okázalý život. O jeho galapárty se psalo v bulvárním tisku. Finančně byl Picabia nadobro zajištěn a tuto svobodu vychutnával.

Oproti tomu někteří kritici připisují této jeho tvůrčí periodě, v rámci nikdy nevyslovené společenské a umělecké rehabilitace, ironizující postoj k říšskému „kumštu“, jako tichý protest a dokonce se mu dnes ráda připisuje pionýrská zásluha jako jednomu z prvních Pop Art-istů!

Další kontrast vytvořil po válce, když se navrátil k abstrakci. Hutné barvy a tématická redukce na absolutní minimum, jako body a koule, jsou dnes považovány za jeho uměleckou agonii. Picabiova tělesná a duševní schránka nebyla nikdy zvláště solidní. Na nervy se léčil vlastně po celý život. V roce 1951 utrpěl mrtvičku a zemřel dva roky na to.

Navzdory všem opodstatněným výtkám jako účelový oportunismus, neangažovanost, nekonsekventnost, komercialita, se Picabiovi musí přiznat velký tvůrčí elán a produktivita. Picabia byl též scénografem, konstýmářem, scenáristou a baletním choreografem. Jako člověk usvědčen, ale jako umělec neodsouzen.

Kurátorce Kunsthausu, paní Cathérine Hug, se výběrem exponátů podařilo zviditelnit dvanáct období Picabiova lavírování mezi vysoce kvalitním uměním a kýčem. Nashromáždila přes dvě stě reprezentativních exponátů, které zprostředkují vyjímečný požitek a z výstavy dělají událost tohoto desetiletí.

K výstavě vyšla cenově dostupná, objemná publikace, ilustrovaná kvalitními fotografiemi (300) .

Audioguide je v Kunsthausu Zürich samozřejmostí. Výstava potrvá do 25. září.

12.1.2017 - Kunsthaus publikuje návštěvnost: 420 platících denně.

Další snímky z výstavy:




Jména na obraze, do kterého přispělo na padesát umělců, se čtou jako "Who is Who" dadaismu

Autor: Jiří W. Pollak | pondělí 13.6.2016 0:09 | karma článku: 24.91 | přečteno: 693x

Další články blogera

Jiří W. Pollak

Praha Oskara Kokoschky v Curychu

Kunsthaus ukazuje díky 250 vzácným exponátům kompletní, chronologickou retrospektivu světoznámého malíře s českými kořeny, expresionisty Oskara Kokoschky.

6.1.2019 v 14:00 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 472 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Modrý a růžový Picasso naposledy ?

15.2. doplněno: Bazilejská Fondation Beyeler, otevřela 2.února, po několikaleté přípravě, brány výstavou Pabla Picassa. K vidění a obdivu budou ta nejvzácnější díla z umělcova „modrého a růžového “ období.*

13.6.2018 v 9:26 | Karma článku: 22.39 | Přečteno: 525 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Bývalý uprchlík daroval Kunsthausu umění za miliardu

Světoznámá sbírka Wernera Merzbachera se přestěhuje jako dar do Curyšského muzea. Mecenáš označil dar jako "dík zachráněného dítěte" za jeho přijetí do Švýcarska před 80 lety*.

28.5.2018 v 9:09 | Karma článku: 26.78 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jiří W. Pollak

Czech Press Photo šláplo hodně vedle

Vítězem soutěže pořádané Czech Press Photo, se stala instrumentalizovaná fotka, zneužitá k politické propagandě. Ať nevědomky, nebo cíleně, je vlastně jedno. Je to ostuda. Opožděná kritika soutěže je lepší než mlčet.

20.5.2018 v 11:43 | Karma článku: 42.41 | Přečteno: 3357 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

David Hrbek

Poslední klapka

Týden před Vánocemi tragicky zahynul můj kamarád Lukáš. V pět hodin ráno to v mikrospánku napálil na dálnici přímo pod kamion.

18.2.2019 v 14:26 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 456 | Diskuse

Dana Šumová

Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (2. část)

Zkusme se projet s Mr. Ackerem trochu po světě. Nalezneme jazz, blues a krásné, překvapivé rytmy. Vzala bych to rovnou cestou za jeho chvějivým saxíkem.

18.2.2019 v 7:30 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 113 | Diskuse

Karel Sýkora

John Farnham – You're the Voice

John Farnham je australský zpěvák, který byl od r. 1983 do r. 1986 členem skupiny Little River Band. Album Whispering Jack z roku 1987 přineslo hit You ́re The Voice.

18.2.2019 v 5:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 |

Vlasta Fišrová

Bába z ledu je tuze sympatická hrdinka

Konečně se v českém filmu objevuje jako hlavní hrdinka žena kolem 60 let, taková ta mnohdy neviditelná, kterou si její okolí zvyklo zneužívat, ale to se milánci přepočítali, přichází totiž změna. Přímo transformační. Pro všechny.

18.2.2019 v 5:35 | Karma článku: 18.34 | Přečteno: 504 | Diskuse

Karel Sýkora

Daniel Duda – Nebyť spokojní s Izmaelom

Církev Adventistů sedmého dne je protestantská denominace, která vznikla v rámci eschatologického hnutí protestantských církví známého jako Druhé velké probuzení ve Spojených státech v 19. století.

17.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 4.13 | Přečteno: 92 |
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 827

Zubní lékař a publicista, koníčky: automobilismus (veteráni), cestování, umění, sport a jazyky

Najdete na iDNES.cz