Muzeum „Fundació Joan Miró“, s jednou z největších sbírek mistrovy tvorby, se nachází na kopečku Montjuic a je architektonickým skvostem. Z terasy muzea se návštěvníkům otvírá překrásný pohled na téměř celou Barcelonu.
Stavbu budovy muzea ve středomořském stylu svěřil sám Miro svému příteli, architektovi Lluis Sertovi. Vnějšek je proveden pouze v bílé. Sert dbal na přírodní, nepřímé osvětlení sálů a sbírky. Muzeum bylo otevřeno (1975) ještě za života Miro a již záhy od něho dostalo darem větší množství umělcových děl.
Sbírka umožňuje získat přehled o tvorbě Joana Miró – od jeho nesmělých prvopočátků, přes experimenty s použitím nejrůznějších materiálů, včetně textilu a dřeva.
Joan Miró se po celý svůj život vyhýbal konfliktům a jeho civilní angažovanost nestojí ani za zmínku. Tento postoj mu umožnil vytvořit kolem sebe oázu klidu a míru – ideální podmínky pro jeho styl tvorby. Naivní, až infantilní náměty, hýřící veselými barvami, vše v perfektním řemeslném provedení, nemají v klasické moderně obdoby.
Zvláštní atrakcí je nápaditá rtuťová studna, dar Alexandra Caldera, kterou původně vytvořil pro světovou výstavu v Paříži 1937, aby ji pak daroval svému příteli Miró, do jeho nadace. Z bezpečnostních důvodů je Font del mercuri – studna, nenápadně „uvězněna“ za silnými skleněnými
stěnami.
Miró se vydal na poetickou pouť uměleckou tvorbou – názvy jeho obrazů a soch nechávají pozorovateli velkou svobodu interpretace. Vybral jsem a nafotil záměrně různorodá díla. Doufám, že se tak ve stručnosti podařilo představit dílo tohoto významného španělského umělce.
Během turistické sezony je o návštěvu muzea velký zájem a proto doporučuji vyrazit brzy z rána, i když se otvírá až v 10. Nebo si opatřit „Barcelona Card“, s kterou získáte přednostní vstup bez fronty.
V kontextu velikosti a kvality této sbírky je vstupné mírné (kolem 10 euro).
Nejlepší cesta k muzeu je turistickým autobusem Red line nebo lanovkou z města. Pěšky se výstup na kopec v letním horku nedoporučuje. Ideální doba pro návštěvu Barcelony je v květnu a koncem srpna...
Text a foto: Dr.Jiří W.Pollak, sc.
