V trojúhelníku mezi Montpellier, Orange a Marseille leží krásná a na historické památky bohatá krajina. Již jeden týden stačí, obsáhnout ty nejzajímavější.
Nízkonákladovkou se dostaneme do Marseille nebo Montpellier a už pár kroků od příletové haly čeká auto z půjčovny. Ubytování a prohlídku měst plánuji vždy předem. Zařazuji jen to subjektivně nejzajímavější. V mém případě hlavně historické památky.
Marseille si v posledních letech značně polepšila. Ze smrdutého, tmavého a ne zrovna bezpečného přístavního města (podobně viz Barcelona) se vyvinula v turistické centrum a výchozí bod pro výlety do okolí. Hotely, stylu citystay v centru nejsou drahé, za to parkování je všude problém, takže s autem rovnou rovnou do podzemní garáže...
Procházku starým městem zvládne každý pěšky. Je to malá čtvrť kolem starého přístavu. Nabízí se prohlídka majáku, pevnosti, muzea, chrámů, historických domů a na večeři výběr z bezpočtu hospůdek.. příští den pak výstup, nebo lépe autobusem na vyhlídkové místo kolem katedrály Notre-Dame de la Garde. Kromě celého města a přístavu je vidět i na ostrov If, kde byl (nedoloženě) vězněn Edmont Dantes (Hrabě Monte Christo). Le Corbusieur postavil v Marseille první HLM, gigantický prototyp levného, ale vhodného bydlení. Navrhl i jeho kompletní zařízení a výbavu.
Odpoledne příjezd do Avignonu. Opěvovaný most je spíš zklamáním, ale za to Papežský palác je turistickou lahůdkou. Velikost, i když jeho substance časem utrpěla, je jedinečná. Staré město se spletitými uličkami je takřka celé pěší zónou a je obehnáno mohutnými, středověkými hradbami s desítkami věží a bran.
Z Avignonu je jen pár kilomentrů do Orange, městečko známé díky římskému divadlu. Krátká návštěva do centra stojí za to. Nedaleko se nachází proslulé vinařské centrum Châteauneuf du Pape.
Mezi Avignonem a Pont du Gard, se objeví značně neočekávaně poutač muzea motorek a kol. Vybrané lahůdky nadchly i automobilového veteránistu...V šesti sálech defiluje historie kol od r. 1827 ! Hrabě de Bosc je zároveň objevitelem trvanlivé úpravy vína bez sulfitů a pěstitelem skvělých oliv.
Další zastávkou je Arles. Středověké městečko má sice římskou minulost, ale dnes je trochu ospalé. Zachovalé antické divadlo, Les Arénes, bylo postaveno pro gladiátorské a býčí zápasy. Velké římské lázně jsou další atrakcí Arles, spolu s podzemím bývalého Paladia, které dnes připomínají jen fragmenty brány. Šest metrů pod zemí se rozprostírá bývalé římské centrum města. Za zastávku na cestě do Nîmes rozhodně stojí blízký Pont du Gard.
Součástí tohoto velkolepého římského akvaduktu je třípatrový most, jehož horní koryto dodávalo již před 2000 lety a po dalších 500 let pitnou vodu do 40 km vzdáleného Nîmes. Jedná se o nejvyšší zachovalou stavbu římského impéria. Informační centrum je vstřícné a příkladně vybaveno.
Nîmes, rovněž bývalé římské město, se tehdy jmenovalo Nemausus a bylo založeno místními a Augustem pro slávu Césara. Za rozvoj vděčí věrnosti vojáků, kteří byli dáni Římu k dispozici pro další dobývání Galie až po anglický Cornwall. Nádherný, mohutný amfiteátr je na konci dubna dějištěm největší historické rekonstrukce římských slavností, závodů a gladiátorských zápasů. Nejzachovalejší původní stavba antického Říma je Maison Carrée. Z veže Magna, která dominuje velkému parku a celému městu, je nádherný výhled.
Na cestě zpět do Marseille lze odbočit například do Aigues-Mortes. Před 800 lety jej založil Ludvík IX, aby získal přístup k moři. Více než hodinovou procházku po hradbách přerušuje patnáct zachovalých věží a bran, vybavených audio-vizuálním programem, jak pro dospělé tak pro děti. Největší věží je Tour de la Constance s jejími 6 metrů silnými zdmi a majákem. Aigues-Mortes je známé z ranných dějin jako útočiště protestantů. Po zrušení Nantského dekretu se Aigues-Mortes stalo vězením hugenotů.
Montpellier, je univerzitní město. V roce 1180 bylo lékařství uznáno jako povolání. Sto let na to, 1289 byla papežskou bullou "Quia sapientia" Mikulášem IV založena univerzita, s nejstarší fungující lékařskou fakultou západního světa. Stará část města je velmi malebná a je samozřejmě pěší zonou, ale žádným skanzenem. Obklopují ji výstavné budovy různých institucí, např. na Place de la Comédie. Místní muzeum vystavovalo i Muchu. Montpellier bojuje každodenně, ráno a k večeru s dopravním kolapsem.
Nutno podotknout, že tato reportáž je výslovně o poznávací cestě, kde na odpočinek nebyl čas...Odměnou byl ale každý večer nějaký kulinářský zážitek. Pâté, terriny, zelenina a hřiby, mušličky, mušle, ústřice, ryby, jakož i skvělé hovězí nebo jehněčí na různé způsoby, vše připraveno „po provencálsku“, proslavilo tuto oblast stejně jako jeho historie.
