8. Z Číny do Japonska aneb ...v Jiříkově vidění (na pokračování)

Již první kroky z letadla v Tokyu pro nás znamenaly vstup do jiného světa. Nekonečné koberce na přístupových cestách letiště jsou čisté, jako právě položené. …Při kontrole se imigrační úředník nejdřív uklonil a pak natáhl ruku v bíle rukavičce pro naše pasy...Zážitky z Číny máme v živé paměti

křížem krážem císařským parkemJorgos Milonas

Perfektní angličtinou nás upozornil, že ještě budeme vyplňovat  celní prohlášení, ale že stačí jedno pro rodinu…jako by se nám omlouval. Celní formulář nám totiž Číňani zapoměli v letadle rozdat, obligátní  formulář pro vstup do země jsem si musel tamtéž vyžádat sám...

Cestou z letiště i ve městě vládne hustý provoz, ale jeví se jako plynulý, bez krkolomného předjíždění. Houkání jsme snad neslyšeli ani jednou. Jezdí se vlevo, tzn. že se na přechodu podívám nejdřív do prava! Máme v plánu podívat se po celém Japonsku a proto pro nám Alcatravel (organizátor cesty) zajistil voucher na týdenní železniční pas platný i pro rychlovlaky Shinganze, který na místě už nedostanete.   Japonsko má ohromě husté pokrytí země veřejnými prostředky a tak jsme byli kdekoliv vlakem vždy dříve než autem. Označení je na nádražích všude dvojjazyčné a jazykové vybavení veřejných zaměstnanců se s okolní Asií nedá srovnat. Vrozená úslužnost Japonců  je tak nápadná, že se někdy cítíme jako prominenti.

Ethnické muzeum a jedna z početných svatyn` v císařském parku

Z chodníku pozoruji policejní zásah a jsem zvědav jak se odvíjí policejní kontrola, aniž bych nějaký přestupek zaregistroval. Policista se motocyklistovi nejprve hluboce uklonil a v bílých rukavičkách vypsal nějaké lejstro, vše téměř beze slova. Pak policista vyinkasoval peníze, s motoristou si vyměnili nějaké dokumenty a nakonec se oba svorně hluboce uklonili a bylo po všem...

Japonská muzea jsou neuvěřitelně bohatě vybavena - ať Gauguin či Renoir...mají všechny...

zrovna tak je antika nebo středověk - Evropa a zbytek světa, zastoupeny jsou všechny kultury velmi kvalitně a krásně prezentovány

Mobilní telefonie ovládla i Japonsko, ale jak se říká „odsat`podsat`“ – ve veřejných mistnostech je telefonování zakázáno, samozřejmě i ve vlaku a metru – světelné nápisy žádají cestující o vypnutí mobilu…Když někdo přesto musí telefonovat, nebo převzít volání, tak diskrétně mizí do ústranní, aniž by mu telefon vyzváněl.

Ve velkoměstech je viditelně málo místa, zato moc lidí a aut…takže se všechno staví nejen do výšky, ale i nad sebe a často i několikrát nad sebe. Dálnice protkávají město i „venkov“,  téměř vždy dvou nebo třípatrově a kde míjejí hodně zblízka obytné domy, tam je nějaký druh odhlučnění. Nutno podotknout, že auta jezdí nápadně potichu, což má asi co dělat s technickým vybavením, jako by měli jiné výfuky. Navíc je hybridů  a elektromobilů nápadně více než kdekoliv jinde ve světě. Zmíněná železnice jezdí na patrech a v tunelech. Rychlovlaky mají většinou odhlučněné trasy.
Některá parkoviště, zvláště v aglomeracích, kde se parkuje déle, jsou vybavena pákovými zvedáky nebo lifty až pro tři auta nad sebou. Totéž platí pro jízdní kola, ale my jsme videli „jen“ dvoupatrové. 

I mimo města má Japonsko velmi málo volné půdy, je téměř celé zastavěné a místa kde je volná příroda, hlavně na severu  a jihu země,  jsou označena jako  přírodní parky. Zároveň jsou vyhledávanými místy pro masovou rekreaci.

Strava je bohatá na lehce vařenou nebo smaženou zeleninu a jídla jsou kořeněna od moderátně  až po hodně ostře. My jsme si vždy nechali poradit, zvláště když jídlo nebylo na menu fotograficky zobrazeno, jak je (nejen) v Japonsku jinak dobrým zvykem.

vše jasné, že?  objednali jsme "set B" a neprohloupili jsme, vynikající, 5 chodů, cena: 300 Kč

Rádi experimentujeme, často si dáme to co vidíme u jiných stolů a zatím jsme si vždy hodně  pochutnali. Ryby jsou u Japonců na denním jídelníčku a cenově se vše pohybuje v rozumných relacích. Ze zdravotního hlediska i co se týká kvality je japonská strava velmi hodnotná.  Japonci jedí převážně na barech, sedí vedle sebe a koukají před sebe - na obsluhu. Tento způsob stolování se nám nezamlouval

- naštěstí je dost restaurací s klasickým stolováním.

Velký dojem na nás udělaly automatické pípy v restauraci. Nejenže časově odlehčují obsluhu, ale zamezují "variaci" v množství točeného piva...rozumíme si ? Takhle nelze systematicky a tradičně hosta okrádat jako je u nás běžné...Námitku, že by japonské pivo nechutnalo nemůžu potvrdit.

 
Kdo se chce stravovat úplně rychle, takřka v běhu, po japonsky, ten nemusí dlouho hledat. Na ulicích, na nádražích a v podchodech je velká nabídka různých nápojů i jídel  ve stovkách automatů. Všeobecně je výběr všeho, nejen jídla, v ohromném množství. Podle toho jsou i prodejny vesměs velkých rozměrů. V Japonsku je prostě všechno  ve velkém množství, nejen obyvatelstvo…

středověká brnění jsou v neuvěřitelně zachovalém stavu

Intenzívně se věnujeme návštěvám historicky cenných objektů a muzeí, kde je vstupné překvapivě nízké. Z počátku nás překvapilo jednoduché cenové odstupňování: děti, studenti, dospělí a senioři. Žádná další zlevnění a vyjímky. Registrujeme, že je vlastně všechno organizováno  jednoduše a funkčně, většinou přesně, až na následující vyjímku.  Senioři jsou u každé pokladny chápáni jinak. Vyjímečně od 60, často 62,63 a 65, zřídka až nad 70. Nad 70 může být vstup i úplně zdarma.  V Japonsku zrovna slavili „Den seniorů“ a tak byl vstup pro seniory (bez kontroly dokumentů)  všude zdarma.  Díky mé holé lebce jsem se všude lehce svezl jako senior... 

Dnes jsme přesvědčeni,  že disciplína je buď japonského původu nebo dokonce japonský vynález, protože nás doprovází  na každém kroku. Přestože jsou fronty všude přítomné, nemáme dojem, že něco nefunguje… Na přechodu se nikdo netlačí dopředu, ale jak přijde, tak zůstane stát a vkročí do vozovky na zelenou, když na něho přijde řada. Jednou, bylo to na začátku pobytu,  jsem přešel na červenou. Sice mě nikdo nenapomenul, ale výraz v obličejích poslušně čekajících na druhé straně vozovky byl tak jednoznačný,  že  jsem toho napříště a definitivně nechal být.

Ve frontě se stojí před restaurací, samozřejmě se stojí i před bankomatem ale nikdy v hloučku…Jak zmíněno, všeho je sice dost, ale lidí je ještě víc !  Zádrhelem pro našince může být evropská kreditní karta, kterou ne všechny bankomaty rozeznají.

pohled na plán železnic nejprv trochu vyleká, ale má to systém...navíc je informující personal všudepřítomný...Na nádražích  a v metru začíná  fronta cestujících na přesně označeném místě vchodu do vagonu.  Nemusím vyzdvihovat, že vlaky jezdí nejen přesně ale i  na centimetr přesně umí zastavit.

O čistotě a pohodlí na záchodech lze pět jen chválu. Ve všech hotelech a restauracích, které jsme navštívili, měli mísy na záchodech  kombinované s umýváním… Čím lepší podnik, tím „vymakanější“ je tato intimní sprcha. Nejen že  lze nastavit intenzitu i kvalitu od typu „bidet“ až po jemný spray....většina aparátů  má nastavitelnou i  teplotu. K vybavení záchodu patří i odsávání zápachu.  Splachování se spouští samozřejmě samočinně. Automaticky se nakonec zavře i poklop, stejně tak, jako se odklopí při vstupu na záchod. Tím končím, jinak si budete myslet, že jsme trávili většinu času na záchodech!

Japonci vášnivě rádi sbírají miniatury - čím dražší, tím lepší, bohatí pak věnují sbírku městu...

Ubytováni jsme nebyli k našemu údivu v centru Tokya, ale v přilehlém Uenu.  Výhodu tohoto místa jsme pak vychutnávali  několik dní. Ueno je železniční uzel a tak jsme mohli bez ztráty času vyrazit na cestu všemi směry, nejen vlakem, ale i pěšky. Císařský park s pagodami a národní muzeum,  muzeum umění a další atraktivní instituce totiž nejsou v centru Tokya ale právě v Uenu…

Cestování bylo rychlovlakem po celý pobyt pohodlné  a díky jejich vysoké frekvenci jsme toho viděli daleko více než bylo plánováno. Celkem  jsme urazili za jeden týden 3800 km a nebyli ani trošku unavení.  O vlacích se trochu rozepíšu v přístím blogovém příspěvku – zase přístí pondělí  a pak přijdou na řadu historické památky     Jirka