9. Japonsko – moji miláčkové jsou rychlovlaky Shinkansen …

Zamilovala jsem se...už jim tykám, nebo  říkám „ pojedeme zase šimpanzem“ – uděláme prostě skok a za chvíli jsme tam, kde  jsme chtěli být. Jezdit vlakem po Japonsku není žádné dobrodružství ale pohoda.

X+zážitky v ohromném tempu

Sled a přesnost odjezdů jsou pro nás organizačně zprvu nepochopitelné...

Mám rád rychlost a proto se mě zdá , že je všechno příliž pomalé. Přiznávám, že je to nepohodlná vlastnost a teprve v Japonsku mně vyšli vstříc a to na výbornou! Vše odsejpá podle plánu a řádu. Vlaky se řítí rychlostí vyšší než 300 km/hod, takže cestování je daleko lepší než letadly s jejich ztrátovými časy cestou na letiště, odbavením a cestou z letiště. Vlakem vyjíždíme z centra města, přijíždíme do centra a případný přestup je otázkou několika mála minut. Nejsem žádný zelený fanatik, ale určitě je to ekologičtější způsob dopravy než letadlo nebo auto.

Cestovat se dá po Japonsku s rezervací (bezplatnou) ale i bez ní, a protože vlaky jezdí každou půl hodinu, takže se stačí postavit na nástupišti do fronty a buď je volno nebo se jede hned ve stoje, nebo nejpozději v příštím vlaku dostanete místo k sezení . Za slabou hodinku jste tak daleko, jako je z Prahy do Brna, a to se dá i ustát. Rezervace se doporučuje na víkend, do rekreačních oblastí, a zvláště během státních nebo náboženských svátků.

Nástup do vlaku je podívaná, kterou doporučuji všem, kteří jsou zvyklí předbíhat: Cestující s rezervací se postaví do řady podél čáry na peronu a ti bez rezervace se řadí paralelně vedle nich…Nejdřív nastoupí ti s rezervací, pak ti bez rezervace tak dlouho až dojdou volná místa – což se ukazuje na světelné tabuli. Přístí vlak jede zanedlouho …

Vlaky jsou čisté jako švýcarská nemocnice. Když po max. několika hodinách přijede do konečné stanice, tak se celý vlak uklízí. Na nástupiště přijde ve dvojstupu četa ca. 30 uklizeček, prostě tolik, kolik je vchodů do vlaku. Všechny uklizečky jsou oblečeny v růžovém úboru, včetně růžové kšiltovky a bílo-růžových rukavic, vybaveny bílou taškou se skládacím úklidovým náčiním. Zaujmou pozici na označeném místě, kde se budou nacházet dveře vlaku, když se zastaví.

založené ruce, čekají na "zásah", přesně u vchodu, kde zastaví vlak

Každému vystupujícímu cestujícímu se ukloní a po posledním z nich se vrhnou do útrob rychlovlaku a uklízejí. Každé sedadlo vykartáčují, podhlavník okamžitě vymění, když vypadá byť jen málo jetý. Nejzajímavější je otáčení kompletu dvou a tří sedadel do směru jízdy, když se má vlak vydat zpět. Samozřejmě, že se všechna okna vyleští…Uklizečky nemají problém s odpadky, protože každý japonský cestující svůj odpad vynese v sáčku z vagonu sám a hodí jej do velkých košů na peronu. (Po odjezdu vlaku není na peronu ani smítko.)

Každý vlak má svou posádku, jako letadla…jen výměna personálu, ať to jsou piloti-mašinfírové, nebo stewardky, je podívaná sama prosebe. Připadal jsem si jako při výměně hradní stráže…Na peronu se postaví proti sobě odstupující dvojice pilotů a dvojice těch nových. Samozřejmě se ukloní, povytáhnou manžety, napřímí se a ukážou si prstem (v sněhobílé) rukavičce na hodinky. Bez jakékoliv mimiky si tak potvrdí přesný čas. Každý z nich má při ruce elegantní diplomatku, v ní je „mozek“ vlaku, který potom vloží do palubní desky a aktivuje tím počítače. Snažil jsem se dostat k nim do kokpitu, ale nepomohla mě ani svěcená, ani novinářská ID.

Ve vagonu je uspořádání lepší než v letadle: tři a dvě křesla s velkými odstupy, která se dají na spaní opravdu dostatečně sklopil. Mezi nimi je široká ulička…

Při malém obsazení lze otočit sedadla proti sobě v zájmu společenského vyžití, nebo využít k zaslouženému spánku. První třída existuje též, v každém vagoně jsou dvě až čtyři kupé. Nemají odlišné pohodlí ve srovnání se zbytkem vlaku, ale jsou úplně uzavřená. Asi pro tajná jednaní podnikatelů, politiků nebo yakuzy (jap. mafie;-) Toalety jsou vizitkou národa…vždy je jich několik v řadě, umyvadla mají tři zrcadla...ručníčků a vońavek přehršel, prostě luxus, ale za normální cenu. Na záchodech si člověk musí zvyknout na poloprůhledné dveře …

Když jsme se na našich místech usídlili, tak vlak už Tokyo opouštěl, téměř nepozorovatelně a na čas - jinak se vrací jízdné! Rychlost cestování se dá objektivně posoudit jen ve srovnání s blízkou dálnicí. Vlak předjíždí i ta nejrychlejši auta přibližně dvojnásobnou rychlostí. Příští stanice se neohlašuje rušivými ampliony, ale je stále aktualizována na světelných tabulích, dvojjazyčně. Jen krátce před dojezdem se ozve milý hlas a sděluje ty nejdůležitější informace.

opěradlo se nechá hodně sklopit, sedadlo popojede vpřed, bunda na sedadlo, nohy nahoru a chrrrr...

Klid a mír ve vlaku nebo zasloužený spánek neruší vyzvánění telefonů, ani chroničtí telefonisté s jejich potřebou přednést svoje nedůležitá sdělení nejméně půli vagonu. Občas se někdo zvedne a jde mimo vagon tiše a krátce přijmout hovor…V každém vagonu jsou telefonní budky na kreditní karty.

O blaho cestujících se stará podobný bufetový vozík jako známe u nás, ale s podstatně větším výběrem. Pravidelně projíždí vagonem, bez vyvolávání. Nejlepší přijde na konec: než jeho obsluha opouští vagon, tak se ve dveřích otočí a ukloní se cestujícím. To si už připadáme jako ve sci-fi. Dopil jsem chlazené Saporro, zdejší celkem dobré pivo, napsal si pár poznámek a už jsme byli v Osace – o pár set kilometrů  na severu země. Ani letadlem, o autě nemluvě, bychom zde nebyli ani dříve ani pohodlněji.

 ...tento tento model je jeden z nejrychlejších - ale 500 přesto nejde

Stalo se nám, že jsme vzdálenost a potřebný čas pro jeden, nebo dva z našich výletů přecenili a díky rychlosti Shinkanzenu jsme se vrátili nazpět příliž brzo. Do hotelového pokojíku a jeho 9 m2 se nám nechtělo a tak jsme přešli na jiný peron a jeli zas někam jinam, třeba do Yokohamy – a ta stála za to, zvláště ta večerní...(o tom jindy)

platí na téměř všechny vlaky, částěčně i na metra nebo vysutou dráhu, personál vám vždy poradí

Nejvýhodnější jízdenkou je průkazka na dobu určitou, kterou lze získat jen v cizině. A nakonec dobrá rada nad zlato na dvou příkladech z mnoha: nejlepší informaci o čemkoliv dostanete na nádraží. Chtěli jsme v Osace vědět, jestli nebudou v Kyotu problémy s naší evropskou kreditkou. Na informacích se mladičká a drobounká Japonečka otočila pro objemný šanon, lehce v něm našla informaci a předčítala nám anglicky z japonského textu, jak se z nádraží v Kyotu dostaneme nejrychleji k mezinárodním bankomatům…zaklapla šanon, uklonila se a bylo to. V Kyotu jsem si chtěl potvrdit, zda jsem si správně vybral ty nejzajímavější chrámy a pamětihodnosti. Slečna mě je odsouhlasila, ale dodala: „výběr není jednoduchý, v Kyotu je na 1600 chrámů…“

Text: Anita Pollaková,  Foto: Jirka Pollak

Příští pondělí bude o Kyotu, Hiroshimě a Miyajimě 
A.P.